Před dávnými a dávnými časy, v roce 2007, vládl Praze Pavel Bém, který se choval neeticky, kamarádil s divnými lidmi, plival na chodník a nezdravil vrátného na magistrátu. Jinak se nestalo nic, co by stálo za řeč, a už vůbec ne za trestní stíhání. Dnes je pan Bém bez jakýchkoli stranických funkcí a nikdo v ODS netuší, proč se na něj všichni dokolečka ptají...
Nám ostatním pro změnu není jasné, proč byl Pavel Bém dnešními fridolíny z Prahy vypuzen (když tedy vlastně kromě nepěkného chování neprovedl nic zločinného), ale zároveň se dostal spolu s dalšími výtečníky na stranickou kandidátku do sněmovny. Tu přece sestavovala obrozená nečasovská ODS, která Béma a jemu podobné, alespoň podle nejnovějších prohlášení, nemohla vystát.
Premiér zaštiťující se poukazem na skutečnost, že nežijeme v totalitním režimu, a tedy že nelze vše řešit „za tři minuty“, se nutně vystavuje posměchu. On, stejně dobře jako Pavel Bém a zbylých osm milionů čtyři sta patnáct tisíc voličů, tuší, že na to, aby se vzdal mandátu pan Bém, by měl stačit minutový dialog.
Jenže s vypadnutím kohokoli z nynější stranické věrchušky se poruší rovnováha sil v nestabilní klenbě a riziko zhroucení roste hyperbolicky.
Ona iluze, že lze obrodit politickou stranu bezbolestně za pomoci jediného kongresu a převolení nejužšího vedení a bez hubených let v opozici, bere zasvé rychleji než letošní sníh.
