Ano, podařilo se jim odstranit nelibou postavu expolicisty-mlátičky, nicméně všechny strany – i ty, které se s demonstranty radostně identifikovaly – respektují, že předsednictví inkriminovaného orgánu náleží KSČM (explicitně to včera na půdě sněmovny vyslovil Pavel Bělobrádek). Doufejme tedy, že tentokrát bude navržen do funkce někdo, kdo nebude působit jako cynická provokace.
Přestřelka okolo poslance Ondráčka může být poučná jednak pro ANO, minimálně v tom směru, že spolupráce s komunisty je nutně bude stát popularitu, protože komunisti prostě nemohou být komunisty a přitom necpat do popředí typy jako pan Ondráček. Podobně to platí pro Okamurovu SPD. S těmihle partami v zádech ANO nemůže vypadat jako solidní demokratická strana.
Viděno z druhé strany to ovšem není též žádná sláva. Představitelé tradičních stran si sice mohou myslet, že lidé na náměstích demonstrovali na jejich podporu, ale pravda to bude tak určitě méně než z poloviny. Podobného omylu se dopustila ČSSD, když si v květnu 2017 myslela, že ji 30 tisíc lidí protestujících na Václavském náměstí proti Babišovi a Zemanovi miluje a hodlá volit pana Sobotku. Z omylu je vyvedly až podzimní volby.
Dokud si Andrej Babiš nezačne dávat pozor, co komu slibuje, což je nepravděpodobné, protože by to poškozovalo jeho koaliční manévrování, bude k podobným extempore nutně docházet. Příště zas může něco plácnout třeba Tomio Okamura. Výchova jakýchkoli politiků prostřednictvím zaplňování náměstí rozhořčenými občany má žel v čase klesající účinnost. Výraznější změnu chování můžeme u předsedy vlády v demisi čekat teprve v okamžiku, kdy mu začnou klesat preference, a to se zatím neděje.
