Jenže zásadním oponentem je ministr financí Andrej Babiš, který se výnosů ze spotřební daně nehodlá vzdávat a už vůbec ne ve prospěch ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka (jeho resort obhospodařuje prevenci).
Od začátku svého koaličního angažmá ministr financí kritizuje způsob hospodaření resortu zdravotnictví a každičké přidání peněz do jeho rozpočtu doprovázejí nářky nad tím, jak zdravotnictví prostředky mrhá. Ne že by kritika rozhazovačnosti nebyla namístě, ale podobným argumentem bychom mohli zamítnout veškerý rozvoj péče, nehledě na fakt, že tyto prostředky by konkrétně měly jít především na obnovu sítě léčebných a poradenských center. Ta se, jak víme, po roce 1989 rozpadla.
Ovšem jako u každého návrhu zákona musíme tušit, že kromě racionálních argumentů, osobních sympatií či antipatií aktérů tu hrají roli i okolnosti politické. U protikuřáckého zákona se předem vůbec nedá predikovat, který pozměňovací návrh bude tím „zásadním“, na kterém se poslanci neshodnou, a zákon, jako už tolikrát, neprojde.
