Čtvrtek 25. dubna 2024, svátek má Marek
130 let

Lidovky.cz

ZVĚŘINA: Svatí čerti. Stát by s církvemi měl dlouhodobě spolupracovat

Názory

  13:46
PRAHA - Narovnání církví a státu má mnoho nepřátel. Nenávist není kritikou, ale stavem duše, protože každému, kdo se s problémem seznámil, je jasné, že k nějaké dohodě muselo dojít.
Církev - ilustrační foto

Církev - ilustrační foto foto: Shutterstock

Nicméně mluví se zejména o tom, kolik „nás to bude stát“, zatímco o tom, co „z toho budeme mít“, se mlčí. Je-li dnes katolická církev jedním z velkých zaměstnavatelů a pozemkových vlastníků, je to výborná zpráva pro naši zemi.

Církev patří mezi nejvýznamnější zaměstnavatele v Česku. Dává práci tisícům lidí

Církve jsou totiž instituce ze své podstaty pomalé, neuvažují v kategoriích ročních uzávěrek ani pětiletých plánů, jejich cílem není primárně maximální hospodářský výsledek. Můžeme se obávat, že církve zaneřádí venkov skladišti odpadků, které opustí a „zkrachují“? Nebo že vykácejí svůj les do mrtě bez ohledu na budoucnost?

Těžko, máme sice příklad zkrachovalé farnosti ze severočeských Trmic, která se nešťastně rozhodla koupit pilu i s velkými dluhy a podnikání nakonec skončilo prodejem veškerého majetku farnosti. Ano, to se jistě může přihodit, zároveň však vidíme, jak kauza skončila: farníci a obyvatelé doslova z celé země vykoupili kostel a část mobiliáře, takže dnes je kostel majetkem občanského sdružení, které se o nemovitost stará a zároveň kostel funguje jako před bankrotem. Církve již vědí, že mohou neopatrným zacházením o majetek přijít.

Jako protiváha státu je velký pozemkový vlastník se strategií „na věčnost“ ideální; nevíme, co může přinést budoucnost a jak se stát dokáže vyrovnat s dluhy, které setrvale a systematicky prohlubuje. Že není možné, aby třeba své lesy prodal stát Číňanům? Podívejte se, co všechno byli ochotni prodat Řekové. A že jsou čínští investoři nesentimentální, vidíme od Řecka po Afriku. Oproti státu lze na církve sázet jako na jistotu: nepřestěhuje se do daňového ráje, nenadělá z kostelů lunaparky a nepromění své pozemky ve skládky toxického odpadu.

Proto by bylo záhodno, aby politici s církvemi pokud možno spolupracovali a nekladli si jen nekonečné seznamy podmínek, co vše musí protistrana udělat, aby byla hodna uznání. Ostatně v případě příchodu uprchlíků mohou být tyhle instituce státu hodně nápomocny, ony totiž o identitě (bez ohledu na konfesi) nemusejí sáhodlouze žvanit, ony ji žijí, nic jiného nemají. Co se týče stálosti názorů, je proti nim průměrný politik učiněný chameleon.