Chládkovo okolí se však tváří, jako by se vlastně nic nestalo a vyhazov se děje jaksi z dobré vůle premiérovy. To je sice grandiózní lež, ale široce sdílená.
Premiér Sobotka pana Chládka vychválil do nebes, prý nejlepší ministr za posledních deset let. Jak je to možné? Ministryně práce Marksová se sice o něčem špatném doslechla, ale nemohla prý s tím nic dělat. Prý měli postižení příjít s konkrétními důkazy, asi si za to podle paní ministryně mohou částečně sami. A jak se ke kauze staví školské odbory? Paní místopředsedkyně Markéta Seidlová si pochvaluje korektní spolupráci s ministrem a s ničím závadným v jeho chování se odboráři prý nesetkali. To je ochrana zaměstnanců jako hrom!
Nemůžeme vynechat ani Sociálně demokratické ženy, jejichž předsedkyně Jindřiška Maršová si pana Chládka nemůže vynachválit: „Já patřím ke generaci, která nebere dvorné chování mužů jako obtěžování, ale galantnost, která patří k životu.“ Kdyby se pana Chládka zastávali jen tradiční machističtí zakomplexovaní chlapáci, dalo by se to chápat, ale taková shoda u lidí a institucí majících na programu ochranu slabšího je alarmující.
Zeman chce schůzku s Chládkem. Snad dodrží ústavu, doufá Sobotka v jeho odvolání |
Skuhrání nad tím, že tradiční struktury a instituce ztrácejí vliv, je sice velice populární, nicméně vysvětlení, proč se od nich lidé odvracejí, tu máme jako na talíři. Jak nám může ČSSD diktovat nějaké ženské kvóty ve firmách, když kryje a de facto schvaluje lampasácké „galantnosti“ pana Chládka? A na kandidátních listinách? To budou zástupy mladých, vzdělaných a atraktivních zájemkyň o místo mezi sociálními demokraty.
Vždyť je čekají spousty „lichotek“ od omezených papalášů, jejichž jedinou kvalitou je dlouholeté členství ve straně. Žádná z politických stran nemá ve svém programu tolik „ochrany“ jako ČSSD, možná proto paní ministryně práce navrhuje sepsat jakési kodexy v domnění, že se jich šéfové leknou. Inu moderní levice.
A odbory? Místo aby se odboráři zajímali o to, jak se na ministerstvu zachází s asistentkami, sekretářkami a referentkami, tedy s těmi nejníže postavenými a nejzranitelnějšími, pochvalují si pana ministra. Předsedu odborů zajímají jen miliardy na platy učitelů. Pěkná ukázka omezenosti, vrcholem by bylo, kdyby připustil, že jedna, možná dvě sekretářky za vyšší ohodnocení učitelů stojí, koneckonců nejsou to učitelky. Není divu, že členů odborů ubývá.
S přezíravým či urážlivým chováním vůči ženám je to v Česku prapodivné, panuje tu obrovská tolerance vůči mužskému buranství. A nezmizí, dokud profesionální „ochránci“ neodhodí své pokrytectví.
