Čistě teoreticky by měla fungovat konkurence politiků i v řídicích strukturách VZP, ovšem dokázala-li tato instituce v projektu, jako je IZIP, utopit miliardy, pak o kompetenci vedení musí pochybovat každý. S novými politiky přijde i nové náčelnictvo pojišťovny, tentokrát prý lepší.
Nejen Evropské unii se nelíbí předražené nákupy přístrojů, vinou kterých utrácí pojišťovna zbytečně i desítky milionů. Samozřejmě že takovou křiklavou nehospodárnost je možné zarazit, ale je to podobné jako v případě výstavby dálnic. Leckdo o tom rád mluví, ale toho, abychom stavěli kilometr dálnice za stejnou cenu ve stejné kvalitě jako v Německu, zatím nikdo nedosáhl. Vedle velkých kauz se VZP potýká s malými a zdánlivě bezvýznamnými případy jednotlivých lékařů, kteří si nechají proplácet buď fiktivní výkony, nebo výkony účtují pojišťovně a zároveň si je nechají proplácet „na dřevo“ od pacientů. Vposledku tak pojišťovna přichází o významné sumy.
Podobných děr je spousta a nové vedení VZP nepřichází s pocitem, že by je chtělo ucpat, ale s myšlenkou, že bude zdravotnictví řídit, což je do značné míry fikce. Náčelnictvo pojišťovny má možnosti, jenže v tom, zda je beze zbytku využije k čemusi pozitivnímu, je tradičně nejistá.
