Zda v případě pana Pocheho bude podobný postup úspěšný, je sporné. ČSSD chce čekat přinejmenším do říjnových voleb, asi si od nich slibuje nějakou vnitrostranickou katarzi. Možná na základě výprasku, který ji velmi pravděpodobně od voličů čeká, hodlá dojít k řešení.
Zeman stále odmítá jmenovat ministrem zahraničí Miroslava Pocheho |
Premiér Babiš se též tváří jako nezávislý pozorovatel – a přitom je za celou vládu odpovědný a vlastně on jediný má legitimaci pro vyjednávání s prezidentem. To, že nekoná, se mu může jevit jako výhodné, protože si to nerozhází na Hradě, nicméně nechává svého nejbližšího partnera a spojence Jana Hamáčka „ve srabu“. Kdyby si totiž ANO a sociální demokraté postavili hlavu a na Miloše Zemana zadupali, povolil by, stejně jako povolil, když jmenoval pány Zaorálka či Dienstbiera ministry Sobotkovy vlády. Silná vláda a parlamentní většina může prezidenta spolehlivě usměrnit do patřičných ústavních mezí. Ale jestli premiér Babiš nebude chtít, nic takového se nestane. To podrývá autoritu Jana Hamáčka uvnitř strany i navenek před voliči.
Jediným kandidátem na ministra zahraničí za ČSSD zůstává europoslanec Poche |
Přitom pokud se s předsedou Hamáčkem cokoli stane, bude mít starosti hlavně Andrej Babiš. Když politici vidí loajalitu, s jakou „pomáhá“ koaličnímu partnerovi z bryndy, do žádného příštího spojenectví s Babišem se nikdo nepohrne. Též může být za Babišovou nečinností dohoda s Hamáčkem, který žádá čas, aby kandidáta Pocheho utahal a straně spor zošklivil. Ani tohle není nejtaktičtější postup, představme si, jak předseda Hamáček svým stranickým „přátelům“ vysvětluje, že z výsledků komunálních a senátních voleb vyčetl, že skoroministr Poche musí z kola ven a bude nahrazen panem Landovským coby neúspěšným pražským lídrem. No potěš koště.
Když se vládnoucí politické duo ANO–ČSSD nedokáže vypořádat s prezidentem, který nemá pravomoci na to, aby téhle síle vzdoroval, je samo velmi vratké, sázka na změny uvnitř ČSSD je tudíž dosti riskantní.
