Zní to napoprvé hezky, ale zároveň je to v mnohém v rozporu se závěry lékařů i právníků. Paní Marksová navíc nemá žádnou pravomoc tyto medicínské parametry měnit, čímž bychom mohli skončit.
Jenže nekončíme. Jsou politici, kterým je lhostejné, že neexistuje cosi jako právo na dítě, že naopak existují biologické limity pro zdravé těhotenství a že reprodukční medicína je obor s obrovským potenciálem, avšak je to nesmírně nákladný špás. Ostatně i současný velmi štědrý ministr zdravotnictví z ČSSD je pro to, aby se v tomto medicínském segmentu vytvořil prostor pro pacientovu spoluúčast, a nesouhlasí s prodlužováním věku hrazeného umělého oplodnění. To je stanovisko rozumné, protože je samo o sobě velice sporné, zda a jak se na tento obor medicíny mají vynakládat prostředky z veřejného zdravotního pojištění. Již dnes leckomu přístup reprodukčních klinik spíš připomíná množírny pejsků. Zkrátka je to kšeft, a jestli si nějaký homosexuální pár hodlá pořídit potomka, nechť se nejdřív příznivci této myšlenky zasadí o to, aby existovalo „právo na dítě“. Určitě se všichni těšíme na ty neprůstřelné pokrokové argumenty vysvětlující, proč společnost někomu, kdo není schopen se množit, něco dluží a je povinována mu to kompenzovat.
Zdravotní systémy v celém světě fungují jen a pouze na základě peněz, náš systém je na tom relativně dobře, ale nemusí být věčně. Zatím nehradíme pojištěncům úplné nesmysly. ale chceme-li to změnit, proč ne. Co takhle zkusit právo na tři zákroky plastického chirurga na účet pojišťovny s báječným heslem ČSSD: Lidé si zaslouží být krásní.
