Od 24. února už nebylo co řešit. Ziskem třetí olympijské medaile si Martina Sáblíková na oválu ve Vancouveru zajistila dopředu vítězství v anketě o sportovce roku.
Přitom měla kolem sebe letos zdatnou konkurenci. Nebýt Sáblíkové, mohl si dělat klidně nárok na ocenění některý z hokejistů za zlatý příběh z mistrovství světa, tenista Tomáš Berdych po finálové účasti ve Wimbledonu nebo jiný vícenásobný olympijský medailista Lukáš Bauer.
Nejvyšší uznání si rychlobruslařská hrdinka ale zasloužila bez debat nejvíc, protože obstála v nevděčné roli. Cokoliv jiného než medailový příděl v jejím podání by veřejnost brala jako zklamání.
Nároky na ni nebudou klesat. Když jednou vylezete na Mount Everest, nikdo vám nezatleská, pokud zdoláte Sněžku. Sáblíkovou potká v příštích letech nová výzva: opakované výstupy na již jednou dobytý vrchol. Těžko hledat jen stín pochybnosti, proč by náročný úkol neměla zvládnout.
