Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Vánoční tipy šéfkuchařů nejen na štědrovečerní večeře

Tři šéfkuchaři pro vás připravili tři rozmanitá jídla, kterými se můžete inspirovat nejen při vaření štědrovečerní večeře. Tentokrát radí Roman Paulus z Alcronu.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

hypotecni_sup

10. 12. 2009 21:15
k vanocum

ladi RIZEK, BRAMBOROVEJ SALAT a BASA PIV! tyhle jidla pro buzeranty co tu vymejslej at zerou francouzi!

0 0
možnosti

ABRE

10. 12. 2009 23:08
Re: k vanocum

Takový zoufalý názor, a zrovna před Vánocema, fuj, styď se.

0 0
možnosti

Petr

9. 12. 2009 21:10
to neni kuchar, ale barbar

takovy menu muze v cesku vytvorit absolutni ignorant a nebo blbec -a pro to blbce vzkaz -neucta ktradicim znamena neuctu k druhym a k sobe samotnemu - a tradice vychazi z rodiny , ale dobra rodina v cesku uz ani neexistuje - takze tech par blbecku co se naucili varit nekde v nemecku a nebo ve francii sev zavadeji zvyklosti

techto zapadnich barbaru

0 0
možnosti

ABRE

10. 12. 2009 23:05
Re: to neni kuchar, ale barbar

Nepokakal ses?

0 0
možnosti

Rico

8. 12. 2009 17:10
PO NÁVRATU Z TANGLEWOODU

„Scéna se podle účesů a šatů může odehrávat někde v New Yorku ve 30. letech. Jídlo, jež přináší na malý servírovací stolek zdejší šéfkuchař Roman Paulus, impozantní modrooký muž se smyslem pro suchý humor, je však ryze současné a ryze vánoční.“

Věta jak s Robinsona: Dopil jsem čaj a protože na chvíli vykouklo sluníčko, šel jsem se posadit ven na Tatraplán. Na Štědrý den štědře podělen byl kdekdo, i vrátný a pokojské dostaly vánočky, a po večeři jsem vzal ode všeho, co k večeři bylo, po kousku, a vhodil jsem polovičku do kufru.

Chodci nesli aktovky a notebooky i mobilky, ženy sebe a kabelky. Taxikáři okytili si drožky a antény. Někdo práskl bičem, pohnul taxíkem. Tu se vzdálení chodci pustili do zpěvu, semkli se a zpívajíce ubírali se k hotelu. Před Alcronem zůstal zástup stát, ženy slzely. Pohladil jsem je a nechala si od nich ruku lízat.

Třicátá léta přinášejí nový zájem o náboženství, pomyslel jsem si. A již z hotelu vychází Roman Paulus: co že mi to vylévá ze servírovací misky na kapotu? Ach, tekutinu, jež mi barvou i vůní připomínala ze všeho nejvíc kakao. Omyl. Šlo o kaštanovou polévku. „Šulc mi taky nedal nic, jen odkazoval na Boha!“, zaklel jsem. „Chyba lávky! Nosí brýle, miluje New York, třicátá léta, jazz a osudy ztroskotanců,“ usmál se kuchař.

0 0
možnosti