Můžeme si jen zoufat...

Bohužel těch ran bylo víc, než jen těch několik jmenovaných. Například banky, privatizace velkých firem, Diag, deficity státního rozpočtu nad sto miliard a x dalších. Reprezentanti politických stran, etablovaní v mocenském aparátu dokázali vedle dílčích úspěchů za uplynulých dvacet let hlavně udělat z této nadějné země zemi beznadějnou. Docela rád bych nezoufal, ale doufal. Jaksi  mám k tomu ale poněkud  málo pádných důvodů. Nejlepší je, že naše děti to vůbec nezajímá. Berou naši dnešní realitu vezdejší za pitoreskní kulisy a svoji budoucnost si plánují jinde - pokud to půjde. Tak jako jsme to dělali my na konci socialismu.