Blížím se důchodu a bývám orvaná jako borůvka. Vstávám brzy a přitom jsem vždycky milovala pozdější vstávání s mírným lenošením. Když byly směny, například. Takže na sebe někdy ráno musím být přísná a dokonce sama sebe podplácím vyhlídkou na něco, co má přijít. Občas argumenty dojdou :-) Krátká úvaha na dané téma mi tudíž nijak nevadí, je lehká, mírně vtipná. U mne dobrá, jen jsem si při ní uvědomila, že se mám vlastně fajn - pan V. sice není už závislý finančně na psaní, ale protože byl na vrcholu, je příjemné do něj střílet. Já jsem tiše v pozadí a spíš čas na psaní vyškrabávám, ale potřebuju kolem sebe ten vír života, co pan V. už nemá...