S komiksem jsou v Čechách spojeny různé stereotypy. Jeho kritici pochybují, že se jedná o hodnotný způsob kulturního projevu, obhájci zase tvrdí, že pod vlivem podobných názorů pořádný komiks v Čechách až na výjimky neexistoval.
Existence komiksu, zvláštní výrazové formy mezi výtvarným uměním, literaturou a filmem, je ale skutečnost, se kterou náš vlastní vkus nic nezmůže. Stereotypy vznikají především tam, kde se o diskutované věci příliš mnoho neví. To platí i pro český komiks. Teprve v roce 2012 tu vychází kniha, která se seriózně věnuje jeho dějinám.
Žánr z bubliny zrozený
Přitom ve Spojených státech je komiks řadu let předmětem univerzitního bádání. U nás jsme byli dlouho ve fázi osobních vzpomínek a fanouškovských textů. Autorka Českého komiksu Helena Diesing se komiksem zabývá systematicky a dějiny tohoto oboru byly i předmětem její disertace v Ústavu pro dějiny umění Univerzity Karlovy. Ke komiksu přistupuje se znalostí vědecké metodologie i způsobu, jak je konstruována akademická historie komiksu v zemi s bohatou komiksovou tradicí, tedy v USA.
Helena Diesing především prošla stovky dobových novin a časopisů a sesbírala všechny komiksy, které v nich našla. Kniha nachází počátky žánru v českých humoristických časopisech někdy těsně po polovině 19. století. Za otce českého komiksu není považován nikdo menší než Josef Mánes a první česká komiksová bublina se objevila v Humoristických listech roku 1862.
Autorka příběh českého komiksu vypráví na základě tematických i monografických kapitol. Nemůže opomenout nejvýraznější postavy žánru první poloviny minulého století, Josefa Ladu a Ondřeje Sekoru. Ti už sice mají své knižní monografie, ty se ale nezaměřují jen na jejich komiksovou tvorbu.
Pozdravy od Punti a Kikiny
Vedle známých tvůrců však existovaly desítky dalších. Obrázkové seriály publikovali v dnes již zapomenutých časopisech jako Koule, Sršatec nebo Úhor. Za první republiky kvetl komiks dětský i rodinný, zábavný i politický. Nebo dokonce takový, jenž můžeme po výtvarné stránce nazvat komiksem avantgardním: Antonín Pelc ve svých příbězích o Trampíku Billovi Woolovi bravurně pracoval nejen s moderním stylem karikaturní zkratky, ale i s prvky fotokoláže.
Většina běžné produkce ale umělecké ambice neměla. Naopak, jednalo se často jen o způsob, jak na vhodně zvolených postavičkách vydělat co nejvíc peněz. To platí třeba o populární Pepině Rejholcové, která se ještě před Ferdou Mravencem vedle komiksu uplatnila i na divadle, ve filmu nebo v oblasti zábavní hudby. Na ni, stejně jako na dobově populární postavy, jakými byli Ping a Pong, Kocour Felix nebo Punťa a Kikina, si už většina dnešních čtenářů asi nevzpomene.
Helena Diesing: Český komiks 1. poloviny 20. stoletíVerzone, Praha 2011, 360 stran, doporučená cena 1249 |
Přinejmenším kvantitativní zlom v přijímání komiksu přinesl dobrodružný komiks z produkce nakladatelství Melantrich. Platí to především o Rychlých šípech, kteří dokázaly ovlivnit hned několik generací české mládeže. V dobách svého vrcholu vycházel časopis Mladý hlasatel, kde komiks byl, v týdenním nákladu 220 tisíc výtisků.
Komiksu zasadil ránu protektorát a později komunistická diktatura. Přitom komiksy vycházející mezi rokem 1945 a 1948 patří k tomu nejzajímavějšímu z české produkce. Vzniká pozoruhodná oblast budovatelského a satirického komiksu, jenž pomáhá pochopit dobové kulturní klima.
Celek a detail
Helena Diesing nenapsala úzce zaměřenou akademickou studii. Text knihy je poměrně stručný, přečtete ho za pár hodin.
Kniha zaujme nápaditou grafickou úpravou Štěpána Malovce. Její neobvyklost je možná jedním z důvodů, proč kniha zatím v knihkupectvích odolává náporu zájemců. Nevypadá jako obvyklá „velká kniha o komiksu“, ale je to velký a svižný paperback, asi takový, jaké dělá nakladatelství Phaidon. Malovec s historickými komiksy účinně nakládá dvojím způsobem. Historický materiál reprodukuje v kompletních stranách komiksových příběhů při zachování historické patiny.
Současně účinně pracuje se zvětšeným detailem komiksových příběhů: jednotlivá okénka, postavičky nebo bubliny monumentalizuje jako samonosné fragmenty. Konzistence tohoto přístupu pomáhá stírat rozdíly mezi vizuálně značně proměnlivým materiálem. Nezbývá než se těšit na druhý díl.
