Jmenuje se Hravá kuchařka a navzdory titulu jde o první knihu, která se odvažuje dotknout se tématu, jež dnes českou kuchyni opravdu trápí: Jak v jednom hrnci rozumně smíchat českou tradici s tím, co jsme se o jídle dozvěděli za posledních dvacet let. Jde to vůbec?
Kdo se pokoušel překonat tuhle propast, ten ví, že je to těžké. Zatraceně těžké. Pokusy o odlehčení nefungují zrovna přesvědčivě („s tím jogurtem místo smetany je to fakt moc dobrý, no opravdu“) a podávat ke svíčkové salát je bláznivé. Schválně, zkuste to někdy, jestli nevěříte. České jídlo a nové poznatky ze světa se k sobě chovají jako olej a voda. A tak je raději nemísíme. K obědu si dáme guláš s knedlíkem a po večerech zkoušíme „něco jako salát“. Ilona Chovancová Henry pro nás ale našla cestu, po níž se dá jít. Vzala pár obyčejných surovin, na které jsme zvyklí, a nabízí je v elegantních receptech, za něž se před světem nemusíme stydět. Zvládla to bez ústřic, jedlých květin i bouquetu garni! Tu přidá do mrkvového salátu bazalku, olivový olej a hořčici, do šunkofleků zase kousek dýně a parmazán, nebojí se šalvěje ke knedlíkům – vždyť Italové to nedělají jinak.
| Upgrade české kuchyně | |
| Strouhaná mrkev s bazalkou Salát z čočky a fety Šunkofleky s parmazánem Bramborové knedlíky se šalvějí Knedlík z kukuřičné mouky Vepřové na rozmarýnu se smetanovou mrkví |
|
Ilona si totiž sama prošla vlastním kuchařským „polepšením“. Když v roce 1989 přijela zMoravy do Francie a začala pracovat jako au-pair, uměla si už s vařením dávno poradit. Domácí základy jí ale najednou byly k ničemu. Paní domu neokouzlily. „Dostala jsem k ruce kuchařku, takovou francouzskou obdobu Sandtnerky bez obrázků, a podle ní jsem měla za úkol vařit,“ vzpomíná Ilona na krušný start. „Byl to šok, do té doby jsem znala jen českou zálivku z vody, a teď jsem měla dělat na salát vinagretu z oleje.“ Všechno bylo neznámé a zvláštní: kuře na cibuli s citronem, ryba s rýží, karbanátek z mletého masa, do nějž se kromě soli nepřidává ani jedna surovina navíc. Kvůli chuti masa, samozřejmě. „Občas jsem se snažila udělat něco českého, třeba jsem připravila jablečný kompot s hřebíčkem. Řekli, že je to zajímavé, ale vycítila jsem, že to není úplně ono. Paní mě pak naučila, že důležité je nepřekrývat původní chuť jablek. Nechávala je nejprve zkaramelizovat a pak je bez dalších přísad podusila.“
Časem se Iloně tenhle efektivní a jednoduchý způsob vaření bez příkras zalíbil a začala se mu učit. Když pak při svém pozdějším zaměstnání grafičky dostala příležitost napsat si kuchařskou knihu, neodmítla. Pro Hachette-Marabout, jednoho z největších francouzských nakladatelů, si střihla celkem šest kuchařek a dosáhla úspěchu. Ilona tvrdí, že francouzský trh s kuchařkami se od toho českého značně odlišuje: „Jedním z největších hitů poslední doby je třeba kniha Verrines. Ta ukazuje nejrůznější recepty, které si můžete udělat do skleničky. Spojujícím tématem knihy je tedy tvar, jenž se naplní jídlem ve vrstvách,“ vypráví. Dekadentní, ale pochopitelné. Zatímco my se učíme, Francouz se baví a zdobí. Ne náhodou na tamním trhu ze všech Iloniných knih nejvíce uspěla ta s názvem Cakes – většinu receptů upečete v jedné jediné formě na biskupský chlebíček.
Hravá kuchařka je rozhodně nejužitečnější kuchařka, kterou momentálně v českých knihkupectvích koupíte. Nehraje si na trapný výprodej francouzských jídel v zemi, kde se stejně po francouzsku vařit nedá, bere z nich a nabízí jen to nejdůležitější: klíč, pomocí nějž můžeme svoje milované jídlo vylepšit. Úplně hravě...