Krédem Květy Fialové je nežehrat na osud a vše přijímat s pokorou a s otevřenou náručí, i trápení a překážky, protože to člověka posiluje. Herečka miluje zvířata, rostliny, cestování, čarodějnice, ale též stáří, které ji osvobozuje.
Celý život si stejně jako v řadě svých divadelních a filmových rolí také mimo jeviště uchovává jemný smysl pro ironii a nadsázku a i v osmdesáti letech, jichž se dožívá 1. září, je usměvavá Fialová stále krásná.
Květa Fialová je velká bojovnice, nedávno prohlásila: "Pokud zůstanu naživu, budu ještě určitě hrát." Herečka je proslulá veskrze pozitivním přístupem k životu a drží se hesla: ať jsou všichni lidé šťastni! Někoho svými, někdy hodně svéráznými, názory překvapuje, ale mnohým dodává energii.
Smrti se nebojí a vrásky a šediny si pochvaluje. "Na kosmetiku nechodím...o plastice bych přemýšlela, jen kdybych měla na obličeji nějakou hrůzu a děsila bych lidi," píše Fialová v autobiografické knize s podtitulem "..čím hůře, tím lépe.." Ani v kostele prý neprosí, jen děkuje. Ač křtěná evangelička, má svou víru, ovlivněnou buddhismem, který vyznávala její maminka.
K velkým láskám Květy Fialové patří cestování, hlavně země orientální. Z cest si vozí nejrůznější amulety, které pak nosí, ve větším množství, při sobě. Také její byt je plný talismanů, knih, obrazů a čarodějnic, které sbírá od dětství a na nichž obdivuje jejich svobodu. "Je strašné, když ženská řekne, já se celý život obětovala... Proto se mi líbí čarodějnice, ta svoboda - sednout na koště a letět jako orel," říká.
Květa FialováKvěta Fialová se narodila 1. září 1929 na Slovensku v obci Veĺké Dravce. Umělecké vlohy i pozitivní přístup k životu zdědila po mamince, která vystudovala uměleckou školu a která již během studií musela podstoupit amputaci nohy. Tatínek byl ruský legionář a jako voják se choval i doma. Květin vztah k mužům ale nejvíce poznamenala událost z konce války, kdy ji s revolverem u hlavy znásilnili Rusové. V šestnácti letech odešla do Českého Těšína za svým snem - divadlem. |
