Lessingová v knihách nešetřila radikálními názory, čímž trochu připomínala i jinou laureátku Nobelovy ceny, Rakušanku Elfriede Jelinekovou. Tematicky zachycovala neklid společenských a politických změn 20. století, který zasáhl i její život. Narodila se jako Doris May Taylerová 22. října 1919 v západoíránském Kermánšáhu, v tehdejší Persii. Oba její rodiče byli Britové - otec, zmrzačený v první světové válce, se živil jako úředník, matka byla zdravotní sestra.
V roce 1925 se rodina přestěhovala do britské kolonie Jižní Rhodesie (dnešní Zimbabwe) za příslibem rychlého zbohatnutí z pěstování kukuřice. Sen o slibné budoucnosti se ale brzy rozplynul a dětství v divočině pod nadvládou dominantní, rigidní matky Lessingová později líčila jako "nevyzpytatelnou směs mála radostných a mnoha bolestných chvil". Ve 14 letech nakonec zběhla z dívčí školy, a ukončila tím své formální vzdělání. Později pracovala jako vychovatelka.
Manželství je stav, který mi nevyhovuje, řekla
Poprvé se Lessingová vdala v roce 1939 a měla dvě děti, již po pár letech se však rozvedla a rodinu opustila. Po dalším nešťastném sňatku s budoucím komunistickým funkcionářem NDR Gottfriedem Lessingem, strýcem současného německého levicového politika Gregora Gysiho, se v roce 1949 přestěhovala do válkou poničeného Londýna. Prohlásila, že "manželství je stav, který jí nevyhovuje". Jako samoživitelka s malým synem to ale Lessingová neměla lehké.
V Británii jí v roce 1950 vyšel první, do značné míry autobiografický román Tráva zpívá (česky 1974), který nastartoval její spisovatelskou kariéru. Otevřený a kritický pohled na život v afrických koloniích, čerpající z autorčiných vlastních zážitků, jí získal čtenáře i četné odpůrce. Lessingová je dráždila i svými radikálně levicovými názory - otevřeně se hlásila ke komunismu, od něhož se odklonila prý až po vpádu sovětských vojsk do Maďarska v roce 1956.
Lessingová byla nositelkou Nobelovy ceny za literaturu.
Těžiště tvorby Lessingové (je autorkou asi šesti desítek děl) se v následujících desetiletích přesunulo k postavení ženy ve společnosti a islámské mystice. V roce 1962 jí vyšel román Zlatý zápisník, který je často označován za její nejvýznamnější knihu. Komplexní, experimentální dílo, vyrovnávající se se vztahy žen a mužů a na svoji dobu otevřeně pojednávajících i o tabuizovaných problémech ženské sexuality, mnozí řadí mezi klasiku feministické literatury.
Mezi pozdní důležitá díla Lessingové patří Hodná teroristka (1985) z prostředí levicově radikální mládeže za éry tchatcherismu, či Páté dítě (1988), dílo s hororovými prvky sugestivně líčící neschopnost rodiny a společnosti vyrovnat se s odlišnými, z řady vybočujícími jedinci, a jeho volné pokračování Ben ve světě z roku 2000. Spisovatelka je také autorkou Příběhu generála Danna (2006), pokračování knihy Mara a Dann (1999), či románu Puklina.
V českém překladu jí vyšly i knihy Africké povídky, Mraveniště, Hry z tygrem nebo Muž dvou žen.
