Kulatá věž otáčející se za sluncem, dům z pytlů hlíny spojených ostnatým drátem, dům plující na rybníce se zahradou místo obýváku. Některé z těchto projektů jsou jen na papíře, jiné už stojí. Spojuje je jedno – hledání toho, jak nejlépe mohou lidé bydlet v době, kdy se ceny energií vyšplhají nad oblaky a pozemky se budou vyvažovat zlatem.
Základní kánon moderního bydlení v budoucnu tedy zní: energeticky soběstačný dům. Čím méně energie dům spotřebuje, tím snadněji si ji vyrobí. Proto součástí trendu soběstačnosti musí být i úspornost. Ta bude spočívat nejen v dokonalých izolačních materiálech, v ideální orientaci jednotlivých částí domu, ale také v technice. Lidské smysly nejsou dokonalé, proto provoz skutečně úsporného domu bude řídit počítač.
Dům Heliotrope německého architekta Rolpha Dische žije ze slunečních paprsků, proto se za sluncem neustále otáčí
K dosud postaveným dvěma domům v sousedství univerzity ve městě Saitama přibude ještě třetí. Všechny tři budovy budou navzájem propojeny za účelem testování vzájemné spolupráce svý ch systémů. Tyto zkoušky budou pokračovat až do roku 2018.
Systém HSHS poskytuje řadu informací, od výstrahy na zapnutá světla nabo klimatizaci po odchodu z domu přes informace o množství elektřiny vyrobené solárními panely, o úrovni nabití baterií, o spotřebě elektřiny po informace o teplotě vody ve vaně. Zároveň umožňuje zařízení v domě ovládat dálkově, takže i po příchodu do práce můžete zkontrolovat, zda jste dům zamkli, a pokud ne, na dálku jej zamknete. Na dálku vypnete topení v šatně, zatáhnete žaluzie v ložnici nebo si před odchodem z práce na dálku napustíte vodu do vany.
Podobný dům existuje i v Česku. Inteligentní vilu na pražském Břevnově navrhli čeští architekti Ladislav Lábus a Marek Nábělek. Moderní technologie jsou ve vile přítomny na každém kroku – od vstupních dveří ovládaných pouhým otiskem palce přes počítačem řízené osvětlení či sektorové vytápění nebo výsuvný bazén. Jejich instalace spolkla takřka polovinu nákladů na výstavbu, tedy asi 50 milionů korun. Za tyto peníze majitelé prostřednictvím počítače nebo mobilu mohou řídit topení i klimatizaci, mohou si nastavit, mají-li se lustry a lampy rozsvítit po otevření dveří, po setmění, anebo vždycky úderem sedmé.
Topení ze slunce a zdi z hlíny
První energeticky zcela soběstačný dům na světě postavil jako své sídlo německý architekt Rolf Disch, propagátor využívání solární energie v bydlení. Dům, nazvaný Heliotrope, stojí ve Freiburgu a ročně vyrobí čtyřikrát až šestkrát více energie, než spotřebuje. Současně bylo cílem architekta vytvořit dům, který by produkoval minimum odpadů.
Dům s dřevěnou konstrukcí tvoří třípodlažní válec na „kuří nožce“, na jehož fasádě je 56 čtverečních metrů solárních kolektorů, ohřívajících užitkovou vodu. Na rovné střeše má malou sluneční elektrárnu o výkonu 6,6 kW. Dům se podle své osy otáčí tak, aby maximálně využil energii dopadajících slunečních paprsků. Solární elektrárna na vrchu domu se otáčí zcela nezávisle na domu samotném. Uvnitř domu je mimo jiné kompostovací záchod a domácí kompostárna.
EC Cocoon nazval své nízkoenergetické bydlení budoucnosti francouzský architekt Cyril-Emmanuel Issanchou. Prefabrikované dřevěné kokony, omezující únik tepla, se instalují na kamenné a prosklené stěny.
Země, voda, vítr a oheň jsou živly, s jejichž pomocí je schopen postavit svůj příbytek každý člověk kdekoli na světě. To je krédo Cal-Earth (California Institute of Earth Art and Architecture), Institutu umění země a architektury v Kalifornii, který založil americký architekt íránského původu Nader Khalili. Jeho cílem bylo navrhnout stavby odolné zemětřesení, respektive stavby, které lze po zemětřesení jednoduše a rychle postavit z materiálů, které jsou přímo na místě. Bez složité techniky a s minimálním počtem lidí. Systém nazval Superadobe.
Základním materiálem je hlína nebo písek s příměsí cementu, napěchovaná do speciálních dlouhých pytlů. Pytle se ručně kladou na sebe do kruhů. Kruhy se v horních vrstvách zmenšují a vytvářejí tak kupoli. Nejsou potřeba žádné střešní konstrukce ani krytiny, stěny i stropy tvoří jeden homogenní materiál. Pytle se spojují ostnatým drátem, který následně zakryjí omítky. Interiér může být zařízen i klasicky včetně elektroinstalací a vodoinstalací.
Ve střední Evropě si jako první postavil hliněnou chýši systémem Superadobe herec Jaroslav Dušek.
Odpadky nejsou k zahození
Ještě dál ve snaze o úsporné a ekologické stavby zašel Američan Michael Reynolds, architekt, který se označuje za biotekta. Podle jeho názoru žádné odpady neexistují, vše může být stavebním materiálem, vše se může zhodnotit v levné výstavbě ekologicky přijatelných obydlí. Takové použití odpadu je podle něj k životnímu prostředí šetrnější než průmyslová recyklace.
Domy z hlíny, napěchované v nekonečném počtu pytlů, lze stavět rychle a z materiálu, který je na místě. Není potřeba stavební firma, stačí parta kamarádů
Vedle klasických stavebnin používá pro své domy jako stavební materiál plechovky od piva, staré pneumatiky, PET lahve, igelitové tašky, kelímky od jogurtů, plechy z autovraků a další podobné materiály. Svůj typ staveb nazývá Earthship (zeměloď) a vlastní společnost Earthship Biotecture, která stavbu těchto domů podporuje v celém světě.
Obytné stavby z odpadového materiálu, které jsou soběstačné ve spotřebě vody a elektřiny, Reynolds navrhuje a staví již déle než 40 let. Součástí domů jsou i skleníky produkující ovoce. Základem staveb jsou většinou použité pneumatiky, naplněné hlínou, které přirozeně regulují vnitřní teplotu. Využívá alternativních zdrojů energie jako malé solární panely nebo větrné elektrárny. Tyto stavby disponují vlastními zdroji energie, jako jsou vítr a slunce. Zdrojem vody je filtrovaná a později recyklovaná dešťová voda, domy mají vlastní kanalizaci na způsob kořenové jímky. Zemělodi jsou maximálně šetrné k přírodě a dají se postavit prakticky kdekoliv, kde lze mít nezastíněnou jižní stranu.
V městečku Taos v Novém Mexiku se Reynoldsovi podařilo vybudovat komunitu a postavit zde několik takových experimentálních domů, které jsou už desítky let v provozu. V jednom z nich se svou ženou bydlí. Naučil stavět své zemělodě místní obyvatele například v hurikánem postiženém Hondurasu, v Mexiku, na Andamanských ostrovech v Indickém oceá- nu, kde se lidé potýkali s následky tsunami, nebo na Haiti, které před dvěma lety zpustošilo zemětřesení.
Jeho domy byly postupně postaveny v Belgii, Velké Británii, Francii, Nizozemsku, Portugalsku, Španělsku, Švédsku a Estonsku, Jihoafrické republice či Svazijsku.
„Architekt odpadu“ Michael Reynolds je aktuálně v Česku. Ve dnech 4. až 10. června probíhá v Galerii Jaroslava Fragnera výstava jeho prací. A nedaleko Prahy pod jeho vedením až do 25. května probíhá mezinárodní stavitelská dílna. Jejím výsledkem má být první „zeměloď“ ve střední a východní Evropě.
Autorem domů z hlíny je americký architekt íránského původu Nader Khalili, který svou metodu stavby nazval Superadobe. Energeticky nenáročná obydlí lze velmi levně rozšířovat přistavěním dalších kopulí.
„Ekologie je důležitá. Proto chceme své projekty environmentálně certifikovat na mezinárodní úrovni, v Česku tak budeme jednou z prvních společností, která reprezentuje šetrné stavitelství v kategorii rezidencí. Konkrétně chceme certifikaci na projekt Rezidence Sacre Coeur 2 v Praze,“ řekla Dagmar Pokorná, manažerka marketingu developerské společnosti Satpo.
Kuchyně se stále zmenšují
Netradiční materiály, nové metody stavění i špičkové technologie nebudou posouvat úroveň bydlení samoúčelně, ale po-dle potřeb lidí. Potřeby přitom vycházejí ze způsobu života.
Příkladem posunu potřeb a v té souvislosti i změn bydlení mohou být kuchyně.
Ještě před sto lety byla kuchyně ve větším bytě samostatným prostorem pro přípravu jídla. V takové kuchyni někde u menšího stolu jedlo jen služebnictvo, nikoli rodina majitele domu. Postupně služebnictva ubývalo, po komunistickém převratu v roce 1948 se v kuchyni musela otáčet paní domu.
Z kuchyní postupně mizely masivní uhelné sporáky, nahradily je menší plynové nebo elektrické. Vzniklo tak místo pro větší jídelní stůl i pro další nábytek, který byl dosud v obývacím pokoji. Vznikly obytné kuchyně, kde se prakticky odehrával veškerý rodinný život. Objevily se kuchyňské linky, které nahradily velké nemotorné kredence nebo mycí stoly s dřezy. Prostorné spíže čili špajzy pro ukládání potravin se s větším rozšířením ledniček zmenšovaly, až ze samostatných místností zbyly jen skříňky s větráním skrz zeď. Prostor pro vlastní přípravu jídla se zmenšil, zvláště v období panelové výstavby.
V současnosti se vývoj spirálou vrací k obytným kuchyním, v nichž ale před přípravou jídla dominuje obytná funkce. V inzerátech se to píše jako 2 + kk čili dvě místnosti s kuchyňským koutem v jedné z nich. Díky technice se místo pro vaření zkoncentrovalo do menšího prostoru, plní však minimálně stejné funkce jako rozlehlé kuchyně před sto lety.
Lednička se domluví s lékařem
Jak bude vypadat moderní, perspektivní bydlení v roce 2040? Lze předpokládat, že vývoj potáhnou potřeby a požadavky mladých lidí, kteří budou žít ve velkých městech a jejichž prioritou bude kariéra, především ve státních úřadech a v nadnárodních korporacích, kde bude jejich fyzická přítomnost nezbytná.
Konečný vzhled domu z hlíny dotváří omítka, samozřejmě hliněná.
Zpočátku budou potřebovat menší byty na přespání. S postupem v kariérním žebříčku budou chtít větší byty s prostory pro společenská setkání. Kuchyně nebude hrát roli, protože stále více se budou objednávat nejen pizzy s donáškou do domu, ale i celá hotová jídla. V kuchyni bude potřebná jen mikrovlnka na ohřátí, velký drtič odpadu a odpadní potrubí, protože nikdo už nebude chodit s odpadky do popelnice.
Pokud bude někdo starosvětsky lpět na vaření, bude vařit z polotovarů, které mu jeho lednička objedná buď podle naprogramovaného seznamu jídel na týden dopředu, nebo po- dle úbytku zásob. Lednička bude přes internet napojená na síť supermarketů a vybere mezi nimi dodavatele s nejnižšími cenami. Supermarket dovážkovou službou vybrané zboží dopraví na konkrétní adresu.
Lidé budou žít rychle, budou se snažit stihnout co nejvíc věcí najednou. Nebudou mít čas na praní a žehlení. Z moderních domácností za třicet let proto zmizí pračky i žehličky, zato se nově objeví šatny. Lidé totiž budou stále častěji nosit jen jednorázové oblečení na jeden den, které se večer zmačká a vyhodí. V šatnách proto bude potřeba víc místa na zásobu jednorázového oblečení. Mimochodem, papírové šaty se v Japonsku objevily již před dvěma sty lety a i dnes se jako výstřelek na módních přehlídkách objevují. Jednorázové oblečení však nemusí být z papíru, mohou se objevit pevnější, a přesto levné materiály.
Lidé, kteří si takový životní styl budou moci dovolit, budou většinou pracovat v oblasti informačních technologií, reklamy či budou mít svobodná povolání. Stále častěji budou pracovat z domu a budou znuděni městem, na jehož zábavnější stránky kvůli kariéře nebudou mít čas. Postupem času založí rodiny a budou chtít bydlení v přírodě, což bude stále vzácnější a dražší. Svůj pohodlný životní styl, to znamená jídla na objednávku i jednorázové oblečení, vezmou s sebou.
Ve svých domech na venkově ale budou tito lidé požadovat větší prostor jako pracovny. Zvětší se i prostory pro relaxaci, v koupelnách budou masážní sprchy a vany. V řadě případů budou lidé chtít vlastní bazény a domácí fitness centra, protože na rozdíl od měst se na venkově nevyplatí provozovat veřejná relaxační centra.
Světoznámý český architekt Jan Kaplický svou vilu budoucnosti navrhl jako originální propojení exteriéru s interiérem, který se jako dvojitý paraván otáčí kolem centrálního tubusu.
I domácí fitness centra budou napojená na počítač, který bude zaznamenávat zdravotní stav obyvatel domu. V pokročilejších verzích bude domácí počítač tato data zasílat lékařskému počítači, který při nějakých anomáliích vyburcuje lékaře k zásahu. Data o zdravotním stavu může odebírat i lednička a podle toho upravovat jídelníček. Budete mít chuť na palačinky, ale počítač naservíruje podmáslí, protože z fitness zjistil, že tloustnete...
I na venkově se tedy postupně rozšíří všechny nové technologie. Stejně tak v minulosti zmizely na venkově valchy a nahradily je pračky, stejně tak se na venkově rozšířily televizory a stejně tak se dnes na venkově šíří internet.
Co na venkově zůstane a co ve městě chybí, je autentická příroda. Nezáleží na tom, zda domy v roce 2040 budou ekologicky splývat se zemí, jak třeba dnes naznačuje rekreační bunkr miliardáře Zdeňka Bakaly na šumavské Modravě, zda budou složené z kontejnerů, zda budou mít nafukovací střechu. Moderní – a tudíž drahé – bydlení v roce 2040 bude sice řízené počítačem, ale bude vytvořené z autentických přírodních materiálů a bude otevřené nezničené přírodě.
První singály existují již dnes. Koncem dubna japonská společnost Honda představila ukázkový zkušební dům vybavený inteligentním domovním systémem Honda Smart Home System (HSHS), což je systém pro domácí výrobu energie využívající zemní plyn i sluneční energii, který umožňuje i dobíjení elektromobilů.
