Značka Alessi se proslavila díky svým překvapivým a ironickým předmětům. Vznešená Kultura s velkým K je později překřtila na Art Toys. Mnozí se je v průběhu let pokoušeli napodobit, rodinná firma si však udržela své výsadní postavení. Její výrobky, které občas bývají označovány za kýč a ne vždy sklízejí potlesk kritiky, však učinily z celé řady designérů celebrity.
Duo Campana, jak se z advokáta a architekta stali slavní designéři |
A toho všeho si je vědom její šéf Alberto Alessi, který mě přijímá ve své kanceláři. Stále sídlí v zastrčeném údolí Valle Strona v podhůří Alp, asi hodinu cesty od Milána, kde kdysi jeho dědeček založil malou dílnu.
Giovanni Alessi se v údolí poblíž jezera Orta na hranicích se Švýcarskem od roku 1921 specializoval na výrobu dřevěných a kovových potřeb pro domácnost, zejména kuchyňských výrobků. Jeho syn Carlo Alessi už vystudoval design a upozornil na sebe zejména sadou šálků na espresso, kávu, na kterou žádný Ital nedá dopustit. Vedení firmy převzal spolu se svým bratrem Ettorem v 50. letech.
Další přerod pak firma zažila v 70. letech díky Albertu Alessimu, vystudovanému právníkovi. Alberto začal spolupracovat se slavnými designéry jako Achille Castiglioni, Richard Sapper nebo Alessandro Mendini. V 80. letech pak navázal úspěšnou spolupráci s Philippem Starckem, který stojí za několika hvězdnými produkty jeho značky.
Bonjour, Philippe! Příběh ikony designu jménem Starck |
Dnes firma spolupracuje s více než dvěma stovkami externích designérů a architektů (včetně Zahy Hadid nebo Franka Gehryho). Z práce nejmladší generace však Alberto Alessi rozhodně nadšený není. Před několika lety se dokonce pokoušel najít mladé talenty v Číně. “Bylo to velké překvapení. Žádní tam nejsou,” říká dnes s ironií stárnoucího úspěšného muže, který si už rozhodně nemusí brát servítky.
“Návod na úspěch je přesná matematická formule,” říká 68letý šéf firmy, která dnes vlastní na 5000 obchodů po celém světě a jejíž zboží – přestože je mnohdy dražší než konkurence – se výborně prodává. Do formule, o níž šéf rád vypráví, patří cena, funkce, emoce a komunikační potenciál každého výrobku. Nejvyšší hodnotě matematického vzorce odpovídá například bestseller značky konvice s píšťalkou Michaela Gravese z roku 1985, které se prodá každý rok neuvěřitelných 100 000 kusů. Pískající nerezová konvice je tak úspěšnější než proslavený Starckův odšťavňovač připomínající pavouka Juicy Salif (1990).
Ve světě módy se často hovoří o fanatických fashion victims (obětech módy), kteří utrácejí každou sezonu nemalé částky za nejnovější trendy oblečení. Existuje i v designu fenomén „design victims“ (obětí designu)?
Karim Rashid: O designu, provokaci, nahotě a tetování |
Nevím o tom, že by existovaly oběti designu jako skupina. Ale pokud existují, pak je to pro Alessi jenom dobře. Díky nim můžeme existovat a také experimentovat. Já bych lidi, kteří se zajímají o design a nakupují design, nenazýval „design victims“, ale spíš „design aficionados“, jsou to lidé zapálení pro design a oddaní designu. To zní určitě mnohem lépe.
Dokud tedy existují lidé, kteří jsou pro design zapálení, „design aficionados,“ tak se není čeho bát?
No, a právě v tom je dnes problém. Posilování role movité střední třídy bylo v uplynulých desetiletích silným společenským i ekonomickým jevem. A v důsledku toho, jak střední třída bohatla, rostla také poptávka po kvalitních designových produktech na určité úrovni. Jenže vleklá hospodářská krize nejvíce zdecimovala právě tuhle vrstvu. A to se nás samozřejmě velmi dotýká, nemáme to v posledních letech vůbec snadné. Nějak to jde, ovšem vyžaduje to spoustu energie. Když jsem se zhruba před deseti lety dal na vinařství a pěstování révy, doufal jsem, že budu méně času trávit v kanceláři a více na vinici. Bohužel jsem se mýlil. Přesto přese všechno se nám nadále daří postupovat po cestě, kterou jsme si vytyčili.
