Lidovky.cz: Práci s kůží máte v krvi. Tradici ševců a koželuhů máte v rodině. Kdy se z vašeho koníčka stala opravdová profese?
Ševcem jsem se stal po absolvování základní vojenské služby, nastoupil jsem pak do továrny na výrobu obuvi Svit ve Zlíně, kde jsem se mimochodem také narodil.
Lidovky.cz: Začínal jste jako opravář obuvi, bavila vás práce?
Práce v tomto oboru mne vždycky bavila. A bylo jedno jestli se věnuji opravám nebo výrobě. V každé z těchto činností jsem nacházel a stále nacházím velmi zajímavé pasáže podle složitosti úkonu, který je nutno vykonat.
Lidovky.cz: Při práci pracujete i s tím, jak by měla bota vypadat, aby seděla a noze „neubližovala“ ze zdravotního hlediska. Kde jste získal vhled do anatomie chodidla?
Anatomie chodidla byla součástí studia na střední Kožařské průmyslovce. Samozřejmě, že v době studia jsem ji nepovažoval za důležitou, ale dnes vidím, že znalosti této problematiky jsou pro zdárné dokončení kvalitní obuvi zcela zásadní. Nemůžete je opomíjet.
Lidovky.cz: Jaká vypadala první bota, kterou jste vyrobil?
Tak to byla legrace. Velmi krátkou dobu jsem se věnoval tanci ve folklórním souboru Vonica ve Zlíně a tam byla neustálá potřeba tréninkových kožených piškotů (velmi jednoduchá kožená bota). No a tak jsem doma v paneláku v pokoji s kobercem šil, brousil a lepil. Maminka ze mne šílela, ale já jsem nemohl přestat.
Lidovky.cz: Až donedávna se ševcovské řemeslo vůbec nevyučovalo. Nedávno ale otevřela Střední škola obchodně technická ve Zlíně obor Výrobce obuvi. Proč myslíte, že se u nás dlouhodobě toto řemeslo neučilo?
Protože dlouhou dobu nebylo v této společnosti moderní pracovat ručičkama, a protože rodiče i méně nadaných dětí chtěli, aby z nich byli manažeři. Také proto, že ševcovina je u velké části společnosti možná stále vnímána jako činnost pro méně nadané jedince. Vždyť se podívejte, jak byl a je prezentován švec - prťavec. Jako nějaký podivný človíček s usmolenou špinavou zástěrou, mdlého rozumu - jako v té pohádce. Měl jsem to štěstí, že mi zkušenosti předávali lidé, kteří byli hrdí na to, že jsou ševci. Já se snažím tu hrdost a pracovitost předávat dále.
Lidovky.cz: U obuvi obdivujete italskou preciznost a kvalitu. Jak je to s šitím bot jinde na světě?
Spíše jde o to, že italský styl má fantazii, ducha a vhodně vyvážený emoční design - ty věci vás jednoduše okouzlují. Na celém světě je spousta špičkových výrobců a vždy je zpravidla naleznete v oblastech, kde je tato činnost soustředěna. Je to dáno dostupností materiálu a komponentů potřebných k výrobě.
Lidovky.cz: Proč je šití bot taková alchymie? S jakými materiály pracujete nejčastěji?
Ona to ale vůbec není alchymie, pokud dodržujete jasné zásady. Je to jako s vařením dobrého jídla v dobré restauraci. Vždy musíte přesně dodržet postup. Stejně tak pro výrobní způsob montáže obuvi platí jasný technologický postup, který je potřeba dodržet. Když jsem chodil na střední, tak v hodinách praktické výuky jsme museli znát všechny technologické postupy nazpaměť. Kdo je neznal, neodešel do provozu k praktické činnosti - to byl zákon. Nejčastěji pracuji s teletinou - surovina z mladého kusu dobytka, protože má pevné a měkké kolagenové vlákno.
  |
Lidovky.cz: A jaký materiál míváte nejraději vy?
Nemám to takhle. Líbí se mi bota, která vydrží beze změn dlouhou dobu a navíc je krásná. Na druhu kůži až tolik nezáleží.
Lidovky.cz: Šijete boty i sám sobě?
A kdo jiný by mi je šil? Svoje nápady a třeba i úlety si nejraději realizuji sám.
Lidovky.cz: Kdybych si u vás nechala ušít boty na zakázku, z teletiny, kolik by mě to stálo?
Velmi bude záležet na tom, jakou obuv byste chtěla. Pokud by to byly lodičky, tak v rozmezí 16 až 20 tisíc korun.
Lidovky.cz: Jak dlouho trvá než vyrobíte jeden pár bot?
Nejčastěji se vše a to výroba zkušební obuvi a následně finální obuvi zvládne do dvou měsíců.
