Pedagogům se především nelíbí, že takzvaný prorodinný balíček zavádí možnost vzájemné sousedské výpomoci, kdy jedna žena bude moci za úplatu hrazenou státem hlídat děti třeba své sousedce. Podobně kontroverzní je podle nich i návrh takzvaných miniškolek, které by mohly nově zřizovat firmy či neziskové organizace.
„My neříkáme, že si sousedky nemohou navzájem hlídat děti nebo je dávat k babičce. To je rozhodnutí rodičů. Jestliže ale stát bude tuto službu platit a tedy garantovat, pak by měl být i garantem její dobré úrovně, rozhodující pro zdravý vývoj dítěte,“ řekla LN předsedkyně Asociace předškolní výchovy Eva Opravilová. Zatímco školky podle ní musejí splňovat řadu přísných kritérií, včetně kvalifikace učitelek, hygienického zázemí a stravování, provozovatelka sousedské výpomoci bude muset mít jen čistý trestní rejstřík.
Jakým způsobem se o děti bude starat, je věc druhá. „To znamená určité riziko, že určité děti v předškolním věku mohou být z hlediska zdravého vývoje znevýhodněny,“ tvrdí Opravilová. Je podle ní sice pravda, že například ve Francii institut sousedské výpomoci existuje, její poskytovatelé ale musejí projít minimálně speciálním kurzem a jsou pravidelně kontrolováni.
Ministerstvo práce a sociálních věcí však argumentuje tím, že institucionální předškolní péče není v Česku povinná a rodiče se mohou sami rozhodnout, jak budou dítě v tomto věku vychovávat. „Já jsem třeba do školky vůbec nechodil a nemohu říci, že by mě to ve škole poznamenalo,“ řekl LN mluvčí ministerstva Jiří Sezemský.
Prorodinný balíček ale podle něj především institut mateřských škol neruší, a naopak stále předpokládá, že bude v oblasti předškolní péče dominantní. „My jen nabízíme určitou levnou a pružnou alternativu pro rodiče, kteřímají potíže s umístěním dítěte do školky nebo v jejich nejbližším okolí školka vůbec neexistuje,“ uvedl Sezemský. Petici pedagogů proto považuje za těžko pochopitelnou.
Celý současný spor kolem „nenahraditelné“ funkce mateřských škol přitom není v českých dějinách ničím ojedinělým. Právě naopak. Podobné spory vedli pedagogové s politiky už před válkou. „Přes úřední lineál úspor mateřské školy budou nahražovány jistě různými útulky a provisorními, pedagogicky nezdůvodněnými podniky pro děti, jak si je doba sociálního útlaku sama vždy v čase potřeby vyvolá, ty nenahradí ovšem ani ducha ani vedení mateřských škol,“ napsal v roce 1924 v tehdejším Pedagogickém sborníku známý pedagog Josef Sulík.
„My neříkáme, že si sousedky nemohou navzájem hlídat děti nebo je dávat k babičce. To je rozhodnutí rodičů. Jestliže ale stát bude tuto službu platit a tedy garantovat, pak by měl být i garantem její dobré úrovně, rozhodující pro zdravý vývoj dítěte,“ řekla LN předsedkyně Asociace předškolní výchovy Eva Opravilová. Zatímco školky podle ní musejí splňovat řadu přísných kritérií, včetně kvalifikace učitelek, hygienického zázemí a stravování, provozovatelka sousedské výpomoci bude muset mít jen čistý trestní rejstřík.
Jakým způsobem se o děti bude starat, je věc druhá. „To znamená určité riziko, že určité děti v předškolním věku mohou být z hlediska zdravého vývoje znevýhodněny,“ tvrdí Opravilová. Je podle ní sice pravda, že například ve Francii institut sousedské výpomoci existuje, její poskytovatelé ale musejí projít minimálně speciálním kurzem a jsou pravidelně kontrolováni.
Ministerstvo práce a sociálních věcí však argumentuje tím, že institucionální předškolní péče není v Česku povinná a rodiče se mohou sami rozhodnout, jak budou dítě v tomto věku vychovávat. „Já jsem třeba do školky vůbec nechodil a nemohu říci, že by mě to ve škole poznamenalo,“ řekl LN mluvčí ministerstva Jiří Sezemský.
Prorodinný balíček ale podle něj především institut mateřských škol neruší, a naopak stále předpokládá, že bude v oblasti předškolní péče dominantní. „My jen nabízíme určitou levnou a pružnou alternativu pro rodiče, kteřímají potíže s umístěním dítěte do školky nebo v jejich nejbližším okolí školka vůbec neexistuje,“ uvedl Sezemský. Petici pedagogů proto považuje za těžko pochopitelnou.
Celý současný spor kolem „nenahraditelné“ funkce mateřských škol přitom není v českých dějinách ničím ojedinělým. Právě naopak. Podobné spory vedli pedagogové s politiky už před válkou. „Přes úřední lineál úspor mateřské školy budou nahražovány jistě různými útulky a provisorními, pedagogicky nezdůvodněnými podniky pro děti, jak si je doba sociálního útlaku sama vždy v čase potřeby vyvolá, ty nenahradí ovšem ani ducha ani vedení mateřských škol,“ napsal v roce 1924 v tehdejším Pedagogickém sborníku známý pedagog Josef Sulík.
PORODNÍ BALÍČEK - KÁMEN ÚRAZU |