Spusťte dezinformační kampaň. Jde hlavně o to, aby informace o osobě pachatele nepronikla k osobám z řad chartistů a nepřátelských elementů.
Taková byla první reakce Ministerstva vnitra ČSSR na tragédii z 3. dubna 1981. Zběh z olomoucké sovětské posádky Jurij Nikolajevič Kononov se tehdy vloupal do rodinného domku a kladivem umlátil ženu a jejího čtyřletého syna a o dva roky starší dceru. Vrchní vojenský soud ve Lvově jej později odsoudil k smrti. „To byl opravdu jeden z nejotřesnějších případů,“ reaguje Ivo Pejčoch z Vojenského historického ústavu. Společně se svým kolegou Prokopem Tomkem sestavili Černou knihu sovětské okupace, kde vůbec poprvé sečetli civilní oběti sovětských vojsk v Československu. Dostali se k číslu 402.
Sovětští vojáci v ČSSRNa základě takzvaných smluv o dočasném pobytu ze 16. října 1968 mohlo v Československu být 75 tisíc sovětských vojáků a 200 letadel. Využívali 33 posádek, 4 letiště, 3 vojenské nemocnice, 19 skladů, 6 skladů státních hmotných rezerv a 5 výcvikových prostorů. |
„Vůbec nejvíc lidí zemřelo při autonehodách,“ objasňuje Pejčoch. A důvodem bylo nejen to, že sovětští vojáci velmi často a rádi popíjeli alkohol.
„Navíc nebylo výjimkou, že vojenská vozidla nesplňovala podmínky provozu na civilních komunikacích. Špatně jim fungovaly brzdy, neměla osvětlení,“ přibližuje Ivo Pejčoch skutečný stav používané techniky. „Snahou Sovětů pak bylo vinu svádět na ty zemřelé,“ pokračuje historik.
I když podle platných smluv případy vyšetřovala Veřejná bezpečnost a československá armáda, poslední slovo měla pokaždé sovětská strana a její vojenská prokuratura. A záleželo pouze na ní, co se úřady v Praze dozvěděly. V řadě případů se proto nikdy nezjistilo, jestli a s jakými závěry byli viníci souzeni.
Anketa
Mají sovětští vojáci, kteří se podíleli na okupaci ČSSR v roce 1968, získat status válečného veterána?
Pejčochovy a Tomkovy statistiky by mnohonásobně nabobtnaly, pokud by připočítali i zraněné. Podle historiků je to ale dnes už nereálné. „Takových případů byly tisíce,“ krčí Pejčoch rameny. A jedním dechem dodává, že ani 402 obětí, jejichž případy popsali, nemusí být konečné číslo. Mnoho materiálů se v minulosti skartovalo. A také proto, že řada lidí zemřela na následky střetu se Sověty až po delší době a lékařská zpráva jako důvod uvádí něco jiného.
  |
„Našli jsme takový případ traktoristy, do kterého najel v srpnu 1968 u Kutné Hory tank, měl vážné poškození mozku a zemřel až po několika letech,“ popisuje Pejčoch.
Jak se vyšetřovaloPokud sovětský voják způsobil smrt československého občana, věc vyšetřovala Veřejná bezpečnost a vojenská prokuratura. Poslední slovo pak měla sovětská prokuratura. Československé orgány se tak často ani nedozvěděly, jestli byl voják vůbec souzen. Z několika oznámených případů je zřejmé, že za způsobení autonehody se smrtelným zraněním dostávali vojáci několikaleté tresty. |
