Speciál k 60. výročí smrti Josefa Brykse |
Ještě 15. září 1949 tam byli poslední němečtí zajatci. Bylo čtyři roky po válce, přesto si už Československo našlo nové nepřátele, které bylo potřeba zavřít a potrestat. Šlo hlavně o lidi, kteří nesouhlasili s novým komunistickým režimem, či chtěli proti němu dokonce bojovat.
KSČ v mnoha inscenovaných soudech posílala tyto lidi, včetně letců, kteří za Československo bojovali v RAF, do vězení či v mnoha případech ještě horších pracovních táborů. Ten u dolu Rovnost se naplnil více než devíti stovkami československých vězňů už na konci října 1949. Těžní jáma na Rovnosti byla nejhlubší na Jáchymovsku. Dvanácté patro dolu leželo v hloubce 660 metrů, vězni zde dobývali stříbro, kobalt, zinek a především pro Sověty důležitý uran na jaderné zbraně.
Bývalý pracovní tábor Rovnost – vnitřek původní budovy převlékárny.
Podmínky tam byly strašné, v zimním období panovaly teploty hluboko pod nulou, vězni neměli před mrazem v prostých dřevěných barácích téměř žádnou ochranu. Tábor na Rovnosti s krycím názvem P byl velitelský, s kancelářemi a světnicemi starších tábora. Byly tam strážnice, strážní věže a další zařízení sloužící ostraze.
Ulička komunismu
V táboře byly dvě brány. Hlavní branou byl zajišťován styk s okolním světem. Druhá brána spojovala lágr s pracovištěm, šachtou Rovnost. Byl to tunel vytvořený z ostnatého drátu, kterým procházeli vězni seřazení v pětistupech na šichtu a zpět. Tunelu se v muklovském žargónu říkalo „Ulička ztracených nadějí“ nebo „Ulička komunismu“.
Snad ještě horší než těžká dřina v dole a přírodní podmínky byli pro vězně zdejší dozorci. Ivan Kieslinger se 17. května 1949 zúčastnil nezdařeného protikomunistického povstání. O týden později byl zatčen a následně odsouzen na šestnáct let vězení.
Konec roku 1949 prožil Kieslinger na marodce na Rovnosti. 18. prosince měl narozeniny J. V. Stalin a dozorci se rozhodli vězňům toto jubileum připomenout: „Na to konto udělali obrovskej filcuňk. Museli jsme nastoupit na chodbách. Po skončení prohlídky mě vytáhli a odvedli na strážnici. Netušil jsem proč. Později z nich vylezlo, že u mě v posteli našli aktivní materiál - uran. Za to hrozil nový soud a špagát,“ vzpomínal Kieslinger pro projekt Paměť národa.
Kresba vstupní brány do tábora Rovnost.
Kieslenger pak prožil peklo. „Předchozí výslechy proti tomu nic nebyly. Mlátila mě celá služba asi osm nebo deset hodin. Trénovali na mně. Ukazovali si, jakým způsobem správně fackovat: ‚Podívej, musíš mít zaťatou pěst a teprve těsně před hlavou ji otevřít. Zkus si to!‘ Tak to na mně zkoušeli. Samozřejmě nohy taky. Byl jsem zutej a mlátili mě pendrekem nebo něčím jiným. Už jsem to prakticky nevnímal. Nakonec mě hodili na korekci.“
Jednalo se o nevytápěný dřevěný dům z prken, kam na několik dní vězně zavřeli v prosinci v Krušných horách: „Prkna nepřiléhala, takže v místnosti byla závěj. Tam mě hodili rozbitýho, moc jsem to nevnímal, chvílemi jsem byl v bezvědomí. Domlácenej jsem takto prožil Vánoce. Byl jsem tam spoustu dní, ale přesně nevím kolik,“ popsal Kieslinger.
V té době ještě táboru nevládl neblaze proslulý sadistický velitel, kterému vězni říkali Paleček. Nikdo dodnes neví, zda to bylo příjmení nebo přezdívka. Různé zdroje uvádí jména František Paleček (ročník 1920), jiné Albín či Ervín Dvořák. Vězni jména dozorců neznali, jen přezdívky. Písemnosti, které by osvětlily téměř mýtickou postavu sadisty, který si nezadal s esesáky z koncentračních táborů, se žádné nedochovaly.
Sadista vězně postřelil. Dávkou zblízka pak dorazil
Paleček začínal zřejmě jen jako pouhý strážný na věži u dvojitého plotu, který si povýšení zasloužil zastřelením jednoho vězně. Jednalo se podle všeho ale o vraždu. Vězně na útěku Paleček postřelil, pak k němu doběhl a dávkou ze samopalu z blízkosti ho zavraždil. Krátce na to byl povýšen a jmenován velitelem tábora.
Náčrt tábora Rovnost.
Politický vězeň Karel Pecka o něm v knize Hry doopravdy napsal, že na první pohled byl Paleček „elegantní pinďa, usměvavý, hladce vyholený, navoněný, v lesknoucích se holinkách, s inteligentskými zájmy, který si potrpěl na filosofické diskuse.“
Jenže ve skutečnosti byl Paleček sadista. Vězně na potkání bil bezdůvodně pěstmi či svazkem klíčů. Kdo nesplnil pracovní normu, toho poslal k plotu, kde pak musel stát celou noc a celý den bez ohledu na počasí. Na táborovou bránu nechal napsat „Pro reakční čeládku máme místo ve chládku.“
Jednoho dne se Paleček dozvěděl, že vězni si do jedné ze slepých šachet chodí během práce odpočinout. Spolu s dalšími dozorci sfáral a potichu se přiblížili k odpočívající skupině. Pak Paleček vytáhl pistoli a bez varování začal střílet. Střely se odrážely od stěn, několik zásahů dostali vězni, jen zázrakem nikdo z nich nezemřel.
Svědci Jehovovi ve spodním prádle
Ateista Paleček nesnášel věřící. Jiří Světlík ve své autobiografii popsal, jak dal Paleček postavit do koridoru mezi dráty šest příslušníků sekty Svědci Jehovovi jen ve spodním prádle. „Bylo to za to, že odmítli fárat na uranu. Bylo to v listopadu, stáli tam podle odolnosti jeden až tři dny nepřetržitě. Jeden zemřel, ostatní šli se zápalem plic na marodku. Po tomto zločinu, za který nebyl dodnes nikdo potrestán, se sekta Svědků dohodla, že bude věřit v tvrzení propagandy, že náš uran je pro mír, a začali fárat.“
Paleček několik dalších vězňů zabil z bezprostřední blízkosti po pokusech o útěk, byl i u záhadných sebevražd vězňů na korekci. Trestance mučil hladem, či si o ně zhášel cigarety.
Štěpán Vašíček byl na vojně obviněn z dodávání součástek na výrobu vysílačky špionům, což bylo zinscenováno StB. Skončil pak na Rovnosti. Když za ním přijela poprvé rodina, poslouchali dozorci, co Vašíček povídá. Paleček ho pak za nemístné řeči tvrdě potrestal. „Musel jsem se převléct do vězeňských šatů a postavil mě do sněhu. V tom sněhu jsem stál po pás zabořený ještě s dalšíma asi pěti kamarády Slováky 56 hodin. Tehdy mráz dosahoval až minus 30 stupňů,“ řekl pro Paměť národa. Vašíček ve sněhu musel zůstat tři dny...
Palečkův hrad a v pozadí bývalá táborová převlékárna.
Houbař střílející mukly
Žádný jiný velitel lágrů nebyl tak brutální jako Paleček. Podle vzpomínek rád chodil na houby s vězněm, který musel jeden a půl metru před ním pochodovat. Jakmile udělal mukl podle Palečka podezřelý pohyb, byl zastřelen. Do spisu byla napsána příčina smrti: „Zastřelen na útěku.“
Paleček však nebyl na Rovnosti jediným brutálním dozorcem. Jiným byl bachař známý jen pod přezdívkou Černá Máry.
Jiří Lukšíček byl v roce 1954 odsouzen jako člen skautského odbojového hnutí na šest let za vlastizradu. Lukšíček bydlel na „cimře“ s vězněm jménem Požár. „Říkali jsme mu koňskej řezník, měl ramena, že do dveří musel chodit na štorc, aby je nevysadil, takovej pořízek správnej. Černá Máry k nám přišel, když Požár psal dopis.“ Podle vězeňského řádu si vězni nemuseli při příchodu bachaře stoupat, pokud psali dopis. „Začal na něj řvát: ,Postavte se, postavte se!‘ Načež mu vzal ten dopis a roztrhal ho. V Požárovi naprosto oprávněně chytly saze a prorazil ho dveřma. Požár věděl, že je to špatně, poslal nás pryč, klidně se posadil a čekal na ně. Vlítlo jich na něj šest, on je sice zbušil, ale dorazila posila. Nakonec ho odvlekli a druhej den byl mrtvej, oběšenej. Údajně se oběsil. Neoběsil se, on měl dvě děti a manželku. Byl oběšen, co si budeme povídat,“ líčil pro Paměť národa.
  |
Tak to jsi nebyl ty? To byl ten druhý
Když později do tábora přibyl Josef Bryks, odsouzený na 30 let za plánování útěku do Anglie a později za plánování vzpoury v Plzni na Borech, zasedl si na něj právě onen vysoce postavený dozorce - Černá Máry. Podle knihy Na útěku Luďka Navary a Miroslava Kasáčka sloužil předtím Černá Máry na letišti a musel dřít při skládání padáků. Teď to chtěl letcům vrátit.
Vyléval si na nich zlost, vymýšlel pro ně speciální brigády po těžké šichtě v dole. Nesmyslně přenášeli tisíce cihel z místa na místo, či přehazovali uhlí z jedné hromady na druhou. Mezi několik jeho „neoblíbenějších“ obětí patřil Bryks i další letec Miroslav Brychcín.
Šťastní manželé Bryksovi na křtu dcery.
Brykse a Brychcína si na Rovnosti často pletli. Měli podobná příjmení a oba sloužili v RAF. Ráno 12. srpna 1957 se kuchaři Brychcína zeptali: „Tak to jsi nebyl ty? To byl ten druhý...“ Až později mu došlo, co tím mysleli. Té noci zemřel jeho „dvojník“ Bryks na infarkt. V pouhých 41 letech. Vydatně k tomu přispělo třináct let strávených v komunistických a nacistických lágrech...
Tábor Rovnost byl zrušen k 1. červnu 1961. Dodnes se zachovalo několik objektů – strážnice, řetízkárna a ošetřovna. Těžní jáma je překryta kovovou mříží a obehnána kovovou ohradou. V současné době stojí na místě tábora chatová osada.
Jednou z nejzachovalejších památek na hrůzy tábora Rovnost je malá cihlová replika středověkého hradu. Tu nechal postavit Paleček pro zkrášlení jeho „království“ s více než 1300 vězni...
Bývalý pracovní tábor Rovnost – tzv. Palečkův hrad.
