Sylvester Stallone je mužem dvou postav. Bojovníka v ringu Rockyho Balboy a bojovníka v džunglích všeho druhu Johna Ramba. Když loni přišel do kin šestý díl Rockyho životních a sportovních trampot, byla to tragédie. Dnes přichází počtvrté Rambo (český distribuční název Rambo: Do pekla a zpět) a je to radost. Samozřejmě, jak pro koho.
Od Rambovy První krve uplynulo již více než čtvrtstoletí. Ve své době to byl výjimečný film, jehož úspěchu druhé ani třetí pokračování ani zdaleka nedosáhlo. Jedním z největších kladů Rambova znovuzrození je návrat ke kořenům - duchaprostý příběh, jasně rozdělené role, blondýna v nesnázích a - to především - tuny vystřílených kulek, hektolitry prolité krve, stovky mrtvol a odťatých či jinak oddělených končetin. To vše vměstnáno do třiaosmdesáti minut. To vše pod taktovkou Sylvestra Stallonea coby scenáristy, režiséra a hlavní postavy.
Jedno po druhém. Příběh opravdu nestojí za nic. Proč by také v tomto druhu filmu měl?! John Rambo má dost. Je starý, ztratil veškeré iluze o světě kolem sebe. V Thajsku (někde u Barmy) loví jedovaté hady, ryby a občas pronajme svoji loď. Nakonec ho ale partička amerických misionářů (hlavně jedna její členka) přesvědčí, že stojí za to zkusit změnit svět k lepšímu. (V Barmě totiž, kdybyste to nevěděli, vládne odporný režim, který pošlapává lidská práva, vraždí a mučí své odpůrce a i jinak se chová naprosto nevhodně.) Misionáře zajmou krutí barmští vojáci, což ale neměli dělat, protože naštvat Ramba znamená udělat poslední chybu v životě.
Základem toho správného akčního nářezu je absence situací, při kterých by musel divák přemýšlet. Postavy jsou tedy načrtnuty jednoznačně. O Rambovi už řeč byla. Zbývá tedy hlavní záporák, který mučí zajatce například tím, že je nechá závodit v narychlo připraveném minovém minipolíčku nebo na nich nechá hodovat prasata. A aby byl portrét zla úplný, je barmský velitel na malé chlapečky. Misionáři jsou naivní idioti. Tedy kromě oduševněle se tvářící blondýny, která pod tvrdou Rambovou maskou bezpečně rozpozná hrdinu s traumatem z minulosti. Nakonec ovšem nesmí chybět poučení pro členy všech nevládních organizací: charita a dostatek vojáků a munice je více než charita. A nesmíme zapomenout ani na skupinu cynických žoldnéřů, která jako první dostane za úkol osvobodit misionáře ze zajetí. Také prohlédnou a stanou se z nich ti správní chlapi.
Ještě je nutné zmínit to, o čem se v souvislosti s posledním Rambem mluví nejvíce. Krev, střeva na nesprávném místě, volně poletující končetiny a vybuchující hlavy. Ano, je tam toho hodně. Ano, vypadá to díky pokročilé trikové technice velmi naturalisticky. A ještě jednou ano: patří to tam.
Rambo nezapomíná ani na chladné zbraně - to by svým fanouškům opravdu nemohl udělat. Velmi slušně střílí z luku a hází nožem (také s ním umí obstojně párat břicha těch zlých).
Není to taková událost, jako když mezi nás Rambo přišel poprvé. Ale je to důstojný návrat legendy. A navíc Stallone přece jen zmoudřel a nemíhá se filmem svlečený do půl těla.
Od Rambovy První krve uplynulo již více než čtvrtstoletí. Ve své době to byl výjimečný film, jehož úspěchu druhé ani třetí pokračování ani zdaleka nedosáhlo. Jedním z největších kladů Rambova znovuzrození je návrat ke kořenům - duchaprostý příběh, jasně rozdělené role, blondýna v nesnázích a - to především - tuny vystřílených kulek, hektolitry prolité krve, stovky mrtvol a odťatých či jinak oddělených končetin. To vše vměstnáno do třiaosmdesáti minut. To vše pod taktovkou Sylvestra Stallonea coby scenáristy, režiséra a hlavní postavy.
Jedno po druhém. Příběh opravdu nestojí za nic. Proč by také v tomto druhu filmu měl?! John Rambo má dost. Je starý, ztratil veškeré iluze o světě kolem sebe. V Thajsku (někde u Barmy) loví jedovaté hady, ryby a občas pronajme svoji loď. Nakonec ho ale partička amerických misionářů (hlavně jedna její členka) přesvědčí, že stojí za to zkusit změnit svět k lepšímu. (V Barmě totiž, kdybyste to nevěděli, vládne odporný režim, který pošlapává lidská práva, vraždí a mučí své odpůrce a i jinak se chová naprosto nevhodně.) Misionáře zajmou krutí barmští vojáci, což ale neměli dělat, protože naštvat Ramba znamená udělat poslední chybu v životě.
Základem toho správného akčního nářezu je absence situací, při kterých by musel divák přemýšlet. Postavy jsou tedy načrtnuty jednoznačně. O Rambovi už řeč byla. Zbývá tedy hlavní záporák, který mučí zajatce například tím, že je nechá závodit v narychlo připraveném minovém minipolíčku nebo na nich nechá hodovat prasata. A aby byl portrét zla úplný, je barmský velitel na malé chlapečky. Misionáři jsou naivní idioti. Tedy kromě oduševněle se tvářící blondýny, která pod tvrdou Rambovou maskou bezpečně rozpozná hrdinu s traumatem z minulosti. Nakonec ovšem nesmí chybět poučení pro členy všech nevládních organizací: charita a dostatek vojáků a munice je více než charita. A nesmíme zapomenout ani na skupinu cynických žoldnéřů, která jako první dostane za úkol osvobodit misionáře ze zajetí. Také prohlédnou a stanou se z nich ti správní chlapi.
Ještě je nutné zmínit to, o čem se v souvislosti s posledním Rambem mluví nejvíce. Krev, střeva na nesprávném místě, volně poletující končetiny a vybuchující hlavy. Ano, je tam toho hodně. Ano, vypadá to díky pokročilé trikové technice velmi naturalisticky. A ještě jednou ano: patří to tam.
Rambo nezapomíná ani na chladné zbraně - to by svým fanouškům opravdu nemohl udělat. Velmi slušně střílí z luku a hází nožem (také s ním umí obstojně párat břicha těch zlých).
Není to taková událost, jako když mezi nás Rambo přišel poprvé. Ale je to důstojný návrat legendy. A navíc Stallone přece jen zmoudřel a nemíhá se filmem svlečený do půl těla.
