Je možné, aby se dnes opakovala tragédie, kterou s sebou přinesl nacismus? Nechali by se dnes lidé zmanipulovat tak, aby ve jménu „společných idejí“ páchali zvěrstva jako za druhé světové války? Studenti spontánně odpovídají, že ne. Následující dny je ale mají přesvědčit o opaku.
Studenti hře brzo propadli
Oblíbený učitel tělocviku dostane za úkol uspořádat se studenty projektový týden na téma autokracie. Mnohem raději by jim demonstroval, co je to anarchie, sám to v mládí zažil na vlastní kůži, ale když už na jeho hlavu padla autokracie, rozhodl se, že ji studentům vyloží tak, aby ji náležitě pochopili.
Nejprve jeho řeči o disciplíně a poslušnosti vůči autoritě nevzbuzují nadšení, ale podezřele brzy začnou studenti „hře“ propadat a sami přebírají iniciativu. Nadšeně se rozhodnou pro jednotné uniformy, a i když jde jen o bílé košile, každý, kdo je nenosí, se automaticky vyděluje ze společenství. Určují si pravidla, dávají svému „hnutí“ název Vlna (odtud původní německý titul Die Welle), vymyslí si pozdrav a určují si svého vůdce...
| HODNOCENÍ LN *** |
|
Náš vůdce (Die Welle) |
Už v prvních dnech se od skupiny odštěpují ti, pro něž je totální podléhání autoritám nepřijatelné, ale hlásí se i noví zájemci, kterým Vlna imponuje a rádi by se k ní přidali. Díky disciplíně skutečně začne leccos fungovat: před započetím projektu se studenti neustále hádali na divadelní zkoušce, teď běží přípravy představení hladce.
Ti, jimž dříve dělalo problémy prosadit se, se cítí díky Vlně mnohem silnější. Pořádek a disciplína prostě přinášejí výsledky. Začnou se ale šířit i negativní jevy, které doprovázejí existenci většiny „elitních klubů“: kdo není s námi, je proti nám. To je ovšem jen začátek blížící se tragédie.
Úspěch filmu na Sundance
Film Dennise Gansela se krátce po premiéře stal v zemi svého vzniku hitem a úspěch zaznamenal na festivalu Sundance. Režisér se podobným tématem zabýval už ve svém předešlém filmu Napola (má ocenění z Karlových Varů) o škole pro příslušníky Hitlerjugend. Tentokrát se přenesl do současného Německa a natočil film, pro nějž je historická zkušenost jen cenným zdrojem, díky vypravěčské přímočarosti bez zbytečných odboček nás nechává projít příběhem bez klopýtání.
Usnadňují to i zřetelně rozvržené postavy, které mohou připomínat typové obsazení lecjakého teenagerského seriálu: třídní krasavice, její méně pohledná kamarádka, třídní sympaťák, kašpar, otloukánek, rebel...
Tvůrcům šlo evidentně především o snadnou čitelnost všech aspektů tématu, i proto jsou postavy a jejich reakce jako vystřižené z učebnice psychologie. Navzdory tomu se do filmu podařilo vpašovat i náznaky autenticity a v některých scénách působí Náš vůdce velmi spontánně. Ale jen těžko by se dalo říci, že je to film, který má svůj styl a kromě tématu přináší cokoli jiného objevného nebo alespoň zajímavého. Na druhou stranu, buďme vděční za film, který je alespoň o něčem. Náš vůdce je ideální kandidát na školní výpravu do kina.
