Středa 1. května 2024, Svátek práce
130 let

Lidovky.cz

Odkud měl Hitler peníze

Kultura

  9:19
Krátce po sobě máme možnost vidět dva snímky, které se vracejí do válečného období. Zatímco satira Můj Vůdce, v níž si režisér pohrával s mentální způsobilostí Adolfa Hitlera, kalkuloval s poměrně prvoplánovou senzacechtivostí, drama Ďáblova dílna na žádné efekty spoléhat nemusí.

Jediný skutečný padělatel. Ďáblova dílna se soustřeďuje na příběh Solomona Sorowitsche v podání Karla Markovicse (druhý zleva). foto: HCEReprofoto

Film rakouského režiséra Stefana Ruzowitzkého si vystačí s realitou - byť si nedělá nárok na historickou rekonstrukci, daří se mu velmi věrně zaznamenat, co obnášela nacisty přísně utajovaná Operace Bernhard.

Scénář se opírá o stejnojmennou vzpomínkovou knihu jednoho z posledních žijících pamětníků této akce Adolfa Burgera (jeho vzpomínky nyní vycházejí v rozšířeném vydání). Ten byl spolu s dalšími sto čtyřiceti židovskými vězni odvezen do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde ve dvou zcela izolovaných blocích nacisté zřídili dílnu na padělání především liber, s jejichž pomocí hodlali ochromit britskou ekonomiku.

Jiný koncentrák, než jako ho známe z dokumentů
Režisér a zároveň autor scénáře se soustředil na postavu Salomona Sorowitsche řečeného Sally (jména většiny postav jsou ve filmu pozměněna), který byl mezi typografy, rytci a malíři, které nacisté naverbovali, jediným skutečným padělatelem. Vyprávění rámuje symbolická epizoda, v níž zamlklý podivín Sorowitsch bezprostředně po válce roztáčí v kasinu na riviéře závratné sumy peněz. O zádumčivosti tajemného „boháče“ leccos napoví číslo vytetované na levém předloktí.

Hazardní sekvence stejně jako krátká pasáž představující Sorowitschův divoce opulentní předválečný život na hraně zákona krutě kontrastují se scénami z koncentračního tábora, které tvoří podstatnou část filmu.

Je to ovšem docela jiný koncentrák, než jak ho známe z dobových dokumentů. Vězni v padělatelské dílně měli výlučné postavení, dostávali dost jídla, nebyli stříháni do hola, mohli mít civilní oblečení... Nacisté jim záměrně vytvořili „lidštější“ podmínky, aby z nich vyrazili co nejlepší výkony.

Vyprávění se soustřeďuje na ojedinělý mechanismus fungování padělatelské dílny, jejíž osazenstvo „sloužilo“ říši s vědomím, že jakmile se stane nepotřebným, čeká ho neodvratná smrt.

Dramatický konflikt pak přináší do příběhu spor Sorowitsche, který chce i v koncentráku dokázat, že je ve svém oboru špička, a levicově zaměřeného Burgera. Právě do postavy, jejíž jméno koresponduje s autorem vzpomínkové knihy, režisér nakumuloval všechny revoluční a sabotérské tendence, které si kdo v padělatelské dílně troufl mít. I kvůli tomu, že všechna „odvaha“ byla naložena na Burgerova bedra, vyznívá tato postava poněkud schematicky.

HODNOCENÍ LN ****

Ďáblova dílna (Die Fälscher) Rakousko/Německo 2007
Scénář a režie: Stefan Ruzowitzky
Kamera: Benedict Neuenfels
Hudba: Marius Ruhland
Hrají: Karl Markowics, August Diehl, Marie Bäumerová, Devid Striesow a další
Distribuce v ČR: HCE
Premiéra: 20. 9. 2007

I přesto se výborně daří zachytit děsivou atmosféru v dílně, kde malý přehmat znamenal okamžitou smrt. Sugestivně působí detaily z každodenního života i debaty o tom, co se děje za neprostupným opevněním dvou padělatelských bloků. Kromě osudu hlavního hrdiny, kterého s úsporností a charismatickým vnitřním výrazem ztvárnil Karl Markowitz (jeho nezaměnitelnou tvář si můžeme pamatovat i ze seriálu Komisař Rex), sledujeme také řadu mikropříběhů jeho spoluvězňů.

Cenná faktografie se ve filmu doplňuje s emocionálně silným příběhem. Okolnosti Operace Bernhard, které mezi širokou veřejností nebyly příliš známé, teď má šanci poznat každý. Ďáblova dílna má ovšem silnější potenciál než jako „pouhý“ historický dokument.