Autoři koncepce výstavy Petr Mach a Petr Vaňous vybrali název výstavy podle jednoho z umělcových obrazů inspirovaných striptýzovým programem Krása bez závoje ve Varieté Praga, které ho krátce provozovalo v závěru uvolněných šedesátých let.
Právě v druhé polovině šedesátých let vycházel Jiří Načeradský z novinových fotografií, z televizních sportovních přenosů i z filmu. Zkratkou dokázal vystihnout atmosféru vystoupení interpretů populární hudby, televizních zpráv, sportovních utkání nebo milostných, či spíš erotických scén. Uměl přesvědčivě vyjádřit grotesknost různých životních situací, tělesné i duševní napětí, které se zrcadlí ve tvářích i v pohybu těl.
Soukolí orwellovského světa
V jeho ateliéru často vznikaly desítky kreseb za den a přitom stihl vytvořit obrovské množství obrazů. Byl nabitý energií, vstával brzy ráno a často již od pěti hodin začal intenzivně pracovat – takřka jako dělník v továrně. Tím se ovšem lišil od většiny ostatních umělců, kteří mívají jiný životní rytmus.
Výstava ve Ville Pellé zajímavě dokumentuje umělcův vývoj ve dvou zásadních tvůrčích obdobích. V přízemí je velká kolekce obrazů z druhé poloviny šedesátých let inspirovaných fotografiemi, zatímco v prvním patře jsou obrazy z následujícího desetiletí, ve kterém malíř ještě vystupňoval svůj ironický pohled na svět kolem nás.
Jde o ostrou kritiku normalizačního období, kdy byla dokonale potlačena svoboda slova, kdy přestala existovat svobodná média, kdy nebylo možné cestovat. A také bez obav veřejně vyjádřit svůj názor, pokud se lišil od oficiální linie.
Unikátní grafiky od Toyen. Dával jsem je dohromady třicet let, říká sběratel, jenž díla prodal ostravské galerii |
Jiří Načeradský ve svých obrazech otevřeně kritizoval absurditu a zrůdnost režimu, který zakazoval všechno, čemu jeho představitelé nerozuměli a co je popouzelo.
Mnohé jeho obrazy z tohoto období jsou také plné drsné erotiky. Malíř tehdy zjednodušil kompozici a ještě – pokud to vůbec bylo možné – přidal na dynamice. Vyjadřoval se prostřednictvím tak jasných a srozumitelných symbolů, že si na dvě desetiletí normalizace vysloužil zákaz jakékoliv výstavy v oficiálních zařízeních.
Ve své tvorbě ostře kritizoval některé vztahy mezi lidmi, které se v každém despotickém politickém zřízení ještě zhorší a také se prohloubí a zdůrazní všechny naše negativní vlastnosti. Jeho figury působí buď agresivně, nebo uštvaně. A ženy často ztvárňoval jako „kudlanky“, které se před ničím nezastaví, když chtějí dosáhnout svého.
Přitom ale mají jeho obrazy z tohoto období velmi přesnou a jasnou konstrukci, jako by lidé byli už jen stroje a roboti, poslušně vykonávající rozkazy. Dokázal dokonale vystihnout systém soukolí orwellovského světa, který nakonec skoro každého zlomí a zničí.
Jiří Načeradský: Krása bez závojeVilla Pellé
|
Některé z tehdejších obrazů vyjadřují schopnost totalitních režimů mít takřka všechno pod kontrolou včetně soukromí jednotlivců, kteří se pak bojí vyslovit svůj názor snad i doma.
Obrazy ze sedmdesátých let vyzařují až zoufalou beznaděj tohoto období a je v nich na první pohled vidět, co si umělec myslel o tehdejším stavu společnosti, o pokroucených vztazích mezi lidmi.
Na výstavě sice vzhledem ke konceptu chybí některé zásadní obrazy, které jsou ve sbírkách veřejných institucí, ale na druhou stranu je tu možné spatřit obrazy, z nichž mnohé jistě nebyly dlouho nebo vůbec vystavené.
Ve Ville Pellé je také k zakoupení umělcova výpravná monografie. A ještě zbývá dodat, že by si určitě zasloužil důkladnou retrospektivu v některé z velkých institucí, nejlépe v Národní galerii v Praze.