Debutující režisér Coussemacq si zvolil formu psychologického thrilleru se záměrem znejistit divákovy zažité morální normy a postoje. Jednoznačnost v hodnocení jeho postav se postupně rozplývá a hranice mezi viníky a oběťmi se stírá. Coussemacq vypráví příběh patnáctileté dívky Céline, která už ví o životě víc, než by příslušelo jejímu věku. Film ukazuje, jak mohou křehkou rovnováhu vzájemné důvěry narušit lživé konstrukce a skutečné motivy lidského jednání.
Coussemacq začínal jako asistent režie, jeho prvním samostatným režijním počinem byl v roce 1991 hodinový dokument o francouzských vězních Paroles en liberté surveillée. Po trojici krátkých hraných filmů (Pas perdus, 1996; Le larbin, 2000; La concierge est dans l'ascenseur, 2001) uspěl se scénářem thrilleru Traquée (2002) a nadále se věnoval převážně scenáristické práci (Le désert de la mémoire, Corps etrangers).
Scénář Vilovy Moskytiéry hodnotila Geraldine Chaplinová slovy, že je to jeden ze tří nejlepších scénářů, jaké četla. Ve filmu ztělesnila roli němé ženy Maríi, trpící Alzheimerovou chorobou. "Postavy věří tomu, že jediné, čeho by se měly bát, jsou komáři. Jsou přesvědčené, že když životu vymezí mantinely, dosáhnou štěstí. Jenže toto štěstí stagnuje, je jako stojatá voda. A ty zahnívají. Z komárů se tak mohou stát vlci," řekl o svém filmu režisér Vila.
Katalánec Agustí Vila se vedle režijní práce pro televizi, kde se podílel na seriálech Nova ficció, Alícia i el lloro a Pagats per riure věnuje také kinematografickým projektům. Po krátkém filmu El hombre de cristal (Člověk ze skla, 1993) režíroval podle vlastního scénáře komedii Un banco en el parque (Lavička v parku, 1999), dokument o úspěšném emigrantovi v USA 3055 Jean Leon (2006) a drama Moskytiéra (2010), která je jeho třetím autorským snímkem.
