Kapela, jejíž ústřední postavou byl zpěvák, pianista, skladatel a textař Filip Topol a kterou založil se svými spoolužáky ze základní školy bubeníkem Davidem Skálou a baskytaristou Janem Hazukou, oznámila v pátek na svém webu, že ukončila existenci.
"Z pověření členů skupiny Psí vojáci s velikým osobním politováním oznamuji veřejnosti, pořadatelům a všem hudebním fanouškům, že skupina Psí vojáci ukončila 10.8.2011 svoji dlouhou hudební kariéru z osobních i zdravotních důvodů," napsal manažer skupiny Romek Hanzlík strohou zprávu.
Topol se dlouhodobě potýká se zdravotními potížemi, v minulých letech prodělal řadu operací, při nichž mu lékaři odebrali polovinu slinivky. V poslední době skupina vystupovala jen výjimečně a s velkými přestávkami.
PSÍ VOJÁCIPísničky Psích vojáků zazněly i ve filmu Žiletky režiséra Zdeňka Tyce, kde si Filip Topol zahrál hlavní roli, či ve snímku Víta Pancíře Sestra. |
Kapela se pražskému publiku naposledy představila před necelým měsícem, v polovině července předskakovala v Kulturním centru Vltavská před bývalými členy slavné americké kapely The Doors, klávesistou Rayem Manzarekem a kytaristou Robbiem Kriegerem a jejich spoluhráči. "Psí vojáci mají v našich měřítcích společného s The Doors to, co u nich platí celosvětově - mají za sebou silný příběh a přitahují posluchače napříč generacemi," zhodnotil tehdy kvality souboru zakladatel Open Air Music Festivalu Trutnov Martin Věchet, který koncert uspořádal.
Malý velký muž
Kapelu Filip Topol, syn dramatika a chartisty Josefa Topola a bratr spisovatele Jáchyma Topola, založil již jako třináctiletý školák se svými spolužáky Janem Hazukou (baskytara) a Davidem Skálou (bicí). Skála s Topolem ve skupině vytrvali po celou dobu, po Hazukově odchodu hrál na baskytaru řadu let jeho nástupce Luděk Horký.
Kapela, která získala jméno podle indiánských válečníků z románu Thomase Bergera Malý velký muž, poprvé vystoupila v listopadu 1979 na Pražských jazzových dnech. Jako ostatní kapely z okruhu undergroundu poté dlouho nemohla vystupovat a ocitla se v hledáčku komunistické Státní bezpečnosti, účastnila se proto jen soukromých "podzemních" akcí.
P.V.O.
Na sklonku 80. let, kdy byl její domovskou scénou Junior klub na pražské Chmelnici, vystupovala pod "krycím" jménem P.V.O. (Psí vojáci osobně). Po roce 1989 se stala jednou z předních kapel domácí hudební scény; vystupovala v klubech, na festivalech a podnikala turné po Evropě i v zámoří. Skupina vydala na dvě desítky řadových alb i reedicí undergroundových nahrávek z dob, kdy jí komunistický režim neumožnil hudbu natáčet legálně.
Co psaly LN ke 30. výročí kapelyPro tak trochu pamětníka je to docela hrozivá zpráva: Psí vojáci v sobotu na koncertě v pražské Akropoli slavili třicet let. To je tedy zatraceně moc let, kapelu snad jenom trochu omlouvá, že se dala dohromady v době, kdy členům bylo kolem třinácti. Za těch třicet roků už dospělo několik generací, jež pro sebe díky písním PVO mohly objevit kouzlo krvavé romantiky, zvuku brutálně atakovaného klavíru, decentního černého oblečení, zpěvnost slova žiletky a spoustu dalších věcí, které se těm dospívajícím mohly jen hodit jako orientační pomůcka na pozdějších životních křižovatkách. Za tyhle dlouholeté a nesporné zásluhy na poli morálního i vědomostního rozvoje české mládeže si Psí vojáci zaslouží nominaci na čestnou medaili Jana Amose Komenského, již by samozřejmě měli odmítnout převzít, protože některé věci rockeři nedělají ani po třiceti letech. Jenomže v téhle zemi je nikdo nominovat nebude, tak to sem alespoň píšu. A taky gratuluju, to se rozumí. |
