Dobrý nápad, únavná realizace. Odebrat z přátel na thriller nestačí

Většina filmů nabývá plnohodnotné podoby promítáním na plátně. Snímek Odebrat z přátel by ale možná bylo nejlepší sledovat doma na počítači. Prakticky celý se totiž odehrává právě na počítačové obrazovce.

Ve virtuálním prostředí internetu se schází parta mladých lidí, kteří se sice zřejmě občas vídají i v reálném světě, ale převládajícím prostorem pro jejich sociální fungování je internetový videochat doplněný dalšími komunikačními kanály, které síť nabízí. Do jejich konverzace se náhle nabourá neznámý účastník, kterého se nedaří odstranit. Záhy vyjde najevo, že tajemný „troll“ má cosi společného s dívkou, která spáchala sebevraždu v důsledku internetové šikany a kterou naši přátelé znali. Nevítaný návštěvník postupně začne celou skupinu terorizovat a nakonec i fyzicky likvidovat. Při tom se odhalí mnohá nevábná tajemství a lži, obnaží se skutečné povahy všech přátel a jejich vztahy projdou (nebo spíš neprojdou) osudovou zkouškou.

Tím nejpozoruhodnějším a zároveň nejproblematičtějším na celém thrilleru je bezpochyby jeho vizuální podoba. Divák se celou dobu vlastně jen dívá přes rameno dívky Blaire, na jejímž monitoru se vše odehrává. Video je v patřičně nízké kvalitě, včetně občasných záseků a šumů, a hlavně často zabírá jen menší část plátna. Tu větší okupuje grafické prostředí počítačových aplikací, v němž se také odehrává textová komunikace zúčastněných. Ta je stejně důležitým nosičem informací jako souběžná „přirozená“ konverzace probíhající ve zvukové rovině.

Kam dřív skočit

Výslednému zážitku nelze upřít jistou zajímavost. Nepochybně se tu dost autenticky předvádí, jak se domlouvá generace odkojená vymoženostmi světové sítě. Věrohodnost podporuje i to, že na rozdíl od mnohých jiných filmů tu nejsou použity zástupné aplikace s vymyšlenými jmény, ale fungují zde ty skutečné – YouTube, Google, Facebook.

Těkavost a propletenost různých komunikačních kanálů, nutnost být stále ve střehu, odkud přijde další informace, a potřeba rychle rozhodovat, zda je důležitá a co znamená, to samo o sobě dává dobrý základ pro „vystíhovanost“, která hrdiny brzy postihne a divák jí celkem dobře porozumí. Zároveň je sledování tohoto audiovizuálního sdělení (o film v tradičním slova smyslu opravdu nejde) docela úmorné a konečný dojem za vynaloženou snahu tak docela nestojí. Nutno dodat, že pro české diváky je multikanálovost ještě navýšena titulky, které i zdatný angličtinář nejspíš občas využije. Ty na jedné straně usnadňují práci (samy vyberou, co ze sdělovaného je zrovna to podstatné), na druhé straně na sebe strhávají pozornost a obírají diváky o další vjemy, které se v tu chvíli nabízejí.

Chyba je (kromě toho, že se na to celé opravdu moc nedá dívat), že předkládaný příběh bohužel není nijak převratný ani přesvědčivý. Chování postav není příliš věrohodné, dost často neodpovídá situaci, a zejména zpětně neobstojí ve světle skutečností, které se nakonec vyjeví.

Děsivost tohoto thrilleru by jistě měla spočívat také v tom, že oběti pomsty nejsou schopny opustit virtuální prostor, který je de facto zabíjí, a únik hledají zase jen v něm. Proto je k smrti vystraší, když důvěrně známé grafické prostředí příchozího e-mailu najednou postrádá tlačítko „přeposlat“... Je to ale spíš jen přání tvůrců, více než děs budí celá konstrukce shovívavý úsměv.

Snímek má samozřejmě také etický rozměr: vštěpuje svým divákům ponaučení, že hříchy spáchané v elektronické epoše (třeba zveřejnění nepěkných videí) jsou těžké a neodčinitelné – trvají „navěky“. To se ale snímku Odebrat z přátel zřejmě týkat nebude.