Navrhuju totiž obléct žactvo do školních uniforem. Jsem celoživotně pro jejich zavedení. Byl jsem pro ně už jako neuvědomělé dítě, jsem pro ně jako stárnoucí muž. Za mé školní docházky jsme měli aspoň pionýrskou košili, někdo i kalhoty, obojí však bylo jen na sváteční chvíle a nebylo to úplně ono. Červené trenýrky a bílý nátělník na tělocvik to také nenahradily – zajímavé, že dívky měly kalhotky modré, což zajímavě popíralo genderové stereotypy. Nevím, jestli je tomu tak dosud.
Obecně ale vládla při vší socialistické chudobě nerovnost. Košile horšího typu nebo tričko bez správného potisku degradovalo dítě na lovnou zvěř a oběť lépe zásobených spolužáků. Kdejaký debil v jeansech mohl triumfovat nad chytrým hochem v tesilkách – vím, o čem je řeč. To se pravděpodobně příliš nezměnilo, i když rifle už nejsou tou statutární ceninou jako dřív.
Pro hochy kalhoty, pro dívky sukně
Nic proti inkluzi, ale je-li něco, co zlepší a zlidští poměry ve školách, je to toto: jednotný oblek. Pro hochy kalhoty, pro dívky sukně, pulovr či žaket, odznak školy na hrudi. Jak pěkně vypadají takoví školáci v zemích, kde se tradice drží! Ne náhodou jsou to země docela civilizované: Británie, Spojené státy, Francie... Ze škol vycházejí postavy jak malí lordové! Ba i v Sovětském svazu byli děvočki i malčiki pěkně dle jednoho, pravda, poněkud funerálního, mustru vystrojeni. Vypadali jak malí havránci s bílým lemováním. Škoda, že před tímhle se sovětizace našeho prostoru zastavila. Byl by to jediný kladný přínos. Snad měl něco proti tomu Zdeněk Nejedlý?
Ne, nejde o nějakou totalizaci nebo glajchašaltizaci, jak tomu říkáme ve Střední Evropě. To, že u nás každé dítě vystrojí rodič dle svého často problematického vkusu a ještě problematičtější peněženky a pak to dítě trpí, či trápí ostatní, to není vymoženost. To je exkluze, opak inkluze. Proto národe Komenského, do školních uniforem!
