Impresário pohledem z jiné galaxie v Operním panoramatu Heleny Havlíkové

Dnes se na jevištích Cimarosovy opery objevují zřídka. Přitom popularita tohoto italského skladatele, který se držel tradic neapolské opery seria i opery buffa, sahala v poslední třetině 18. století od italských center opery v Neapoli, Benátkách, Římě a Miláně přes Vídeň, Hamburk, Berlín, Londýn, Kodaň, Stockholm i Prahu po Petrohrad. Díla tohoto Mozartova současníka uchvacovala diváky v komerčních divadlech i dvorské publikum svou melodikou, humorem, výstižnou hudební charakteristikou dramatických typů a brilantními ansámbly, Goethe oslavoval „nejvyšší estetickou nádheru jeho hudby“. Ostatně Cimarosa Goetha zaujal natolik, že jeho původně jednoaktovou frašku L’impresario in angustie (Impresário v nesnázích), kterou Cimarosa vytvořil pro neapolské Teatro Nuovo v roce 1786, přeložil a s pomocí Christiana Augusta Vulpia dopracoval. V roce 1791, kdy převzal funkci generálního ředitele ve výmarském dvorském divadle, frašku upravil do dvouaktového pasticcia doplněného o hudbu jiných skladatelů. A ve Výmaru byl pak ještě v další verzi jako singspiel tak populární, že se zde hrál až do roku 1810. L’impresario in angustie se uchytil v divadlech od Libanonu po Kodaň v různých verzích, uvedl ho i Haydn během svého působení na zámku Esterházy v Eisenstadtu.

U nás se opakovaně hrála Cimarosova nejslavnější buffa Tajné manželství, která vznikla na objednávku rakouského císaře Leopolda II., a právě L‘impresario in angustie - poprvé byl uveden v Olomouci v roce 1964 a pak pod různými názvy v Operním studiu AMU jako Těžký život šéfa opery (1964) nebo Divadlo podle módy (1987).

Komorní opera HF JAMU. Foto ze zkoušky.

Foto ze zkoušky.

Tématem opery je parodie poměrů v italských operních divadlech. Opera jako ve své době populární zábava byla vděčným terčem satiry - třeba ve vtipném satirickém pamfletu Benedetta Marcella Divadlo podle módy (1720), v Mozartově opeře Divadelní ředitel (1786) nebo Donizettiho frašce Viva la mamma (nepolské Teatro Nuovo 1827). A loni soubor Hofmusici uvedl v novodobé premiéře operu Antonia Boroniho L‘Amore in Musica (1765) - břitkou satiru na tehdejší divadelní manýry s nafoukanými primadonami, ješitným skladatelem a impresáriem, který shání peníze, kde a jak se dá, aby udržel svůj operní byznys nad vodou.

Volba Cimarosova Impresária pro studentskou produkci je více než vhodná (pro brněnské provedení byla zvolena dvouaktová Goethova a Vulpiova verze). Především skýtá skvělou příležitost pro sólisty, aby se „vyřádili“ ve vyhraněných charakterech postav - při přípravě nové opery se v Impresáriovi střetávají tři nafoukané primadony (prima donna buffa, prima donna giocosa a prima donna seria), které se domáhají pozornosti a efektních rolí, frustrovaný impresário, ignorovaný básník a nepraktický skladatel. V inscenaci Komorní opery Subreta Tereza Maličkayová byla za naivní (nicméně nebezpečnou) oplyšákovanou husičku, Koloraturka Doubravka Součková za vypočítavou mrchu a Altistka Jarmila Balážová za afektovanou patetickou pomstychtivou mondénu. Mezi těmito třemi „dračicemi“, hádkami, aférami, vypočítavostí i zamilovaností se snaží přežít sebestředně suverénní Operní ředitel Michala Marholda, chaotický šantala Kapelník Pavla Valenty a neprůbojný Básník Martina Vydry.

Afektovanost jednotlivých postav skvěle podtrhly výstižně kostýmy Davida Janošky. Do toho všeho se znuděná nápovědka (Zuzana Machová) stará víc o svůj vzhled než o práci, technik a rekvizitář s ambicemi sólisty (Michael Robotka s neodolatelným komickým talentem) se nestihne včas vrátit z nákupu z Billy a (skutečný) dirigent Jiří Habart, který je také vtažený do zkouškového hemžení, se snaží uřídit orchestr. Janáčkův akademický orchestr posluchačů HF JAMU v hudebním nastudování Tomáše Krejčího a Jiřího Habarta hrál tentokrát velmi dobře.

Domenico Cimarosa: Impresário v koncích. Foto ze zkoušky.

Domenico Cimarosa: Impresário v koncích. Foto ze zkoušky.

Všechny sekýruje režisér Marek Mokoš, který tak zároveň hraje sám sebe. Jeho inscenační koncepci totiž humor Cimarosovy opery nestačil, ale přidal další vrstvu divadla na divadle, resp. divadelní zkoušky na novou produkci. Co chvíli přerušuje děj, rozčiluje se nad neschopností zpěváků nebo leností muzikantů. Ani to však režisérovi nestačilo a přidal ještě další rovinu inscenace, k níž napsal text Tomáš Studený: zkouška je pojata jako svérázný způsob komplexního způsobu komunikace na jedné planetě bezvýznamné galaxie, kterou prostřednictvím hyper technologií bezdrátových komunikačních implantátů umístěných v maskách sleduje mimozemské „publikum“ roku 3016. „Vyhledávač“ náhodným výběrem zvolí právě zkoušku na Cimarosova Impresária roku 2016 v Brně, než se zasekne a závěrečnému pel melu s lidovkou (Já ti ho tam našroubuju) a popem nakonec dominuje Pucciniho Vincero“.

Tato vícevrstevná metafora o divadle, ale i životě v maskách a přetvářce napříč dobou vzniku Cimarosovy opery přes současnost po budoucnost za tisíc let tak dostala podobu férie, ve které nad Cimarosou dominovala až trochu křečovitá snaha o studentskou rozdováděnost. Jaké tréning pro skloubení zpěvu s herectvím ovšem dozajista splnila svůj účel.

Inspirace na dny příští

Bohuslav Martinů: Tři přání aneb Vrtkavosti života.
Opera - film o třech dějstvích s prologem a epilogem z roku 1929. Libreto Georges Ribemont - Dessaignes, český překlad Václav Renč. Hudební nastudování Jakub Klecker, režie Jiří Nekvasil. Záznam ostravské premiéry opery z 15. října 2015 z Divadla Antonína Dvořáka. V hlavních rolích účinkují Josef Škarka (Arthur de Sainte Barbe/Juste), Lucie Kašpárková (Nina Valencia /Indolenda), Jorge Garza (Serge Eliacin/Adolf), Eva Dřízgová-Jirušová (Eblouie Barbichette/Žebračka), Lucie Hilscherová (Adelaida, služebná), Jana Hrochová (Lilian Nevermore/Víla Nulle), Václav Morys (Majordomus/Barman), Roman Vlkovič (Kapitán), Veronika Holbová (Černoška Dinah) a další. Spoluúčinkuje Michal Bárta (klavírní sólo), Jazzové vokální kvarteto, sbor (sbormistr Jurij Galatenko) a orchestr operního souboru Národního divadla moravskoslezského. Mistr zvuku Lubomír Výrek, hudební režie František Mixa. Připravila a s hosty ve studiu hovoří Renáta Spisarová.
Český rozhlas Vltava, sobota 9. dubna 2016 20:00 h.