Martin Weiss píše, že svátek demokracie – volbu prezidenta parlamentem, při které plní komunisté roli nepostradatelných partnerů, nám byl čert dlužen. Obávám se, že nadpřirozené bytosti jsou v tom tentokrát nevinně. Do svědomí by si měli sáhnout ti zodpovědní polistopadoví politici, kteří s poukazem na prvorepublikovou(dvacetiletou) „tradici“ nebyli ochotni diskutovat o jiném než stávajícím ústavním modelu a volebním systému. Jinak řečeno, když už nebyla vůle neumožnit komunistům vstoupit do demokratické politické soutěže, kam z logiky věci vskutku nepatří, mohli jsme být ušetření jejich cyklického nabývání na významu tím, že bychom zavedli většinový volební systém včetně přímé volby prezidenta, který by byl po americkém vzoru současně šéfem exekutivy. Co by to znamenalo? Kandidáti usilující o post prvního muže republiky by jednak nebyli „rukojmími“ politických stran, jednak by nemuseli absolvovat z hlediska politické morálky ponižující „existenční“ slyšení v parlamentním klubu komunistické strany. Místo toho, aby usilovali o přízeň pohrobků bolševiků, museli by oslovit a dokázat přesvědčit lid. A lid, nikoli komunisté v zákonodárném sboru, by byl tím, kdo demokraticky rozhodne o tom, kdo bude českým prezidentem.