Pan redaktor Petráček ve svém zamyšlení nad dvojí češtinou uvádí příklady fonetického přepisu čínských výrazů. Přepisy české dnes v hojné míře nahrazují přepisy anglické. Je ovšem třeba si uvědomit, že celá potíž pramení z nesmírné vzdálenosti, nepříbuznosti čínštiny, která navíc používá zcela specifického písma. V takovém případě je jistě možné argumentovat všelijak. Mnohem více mi ale vadí nesmyslný zvyk přepisovat po anglicku i ruská jména - tedy jména jazyka blízce příbuzného, jejichž přepis češtině žádných potíží nečiní. Proč musíme neustále všude číst o všelijakých Yuryích, jakýchsi Tchaikowskych, Gorbatchovech a jiných výtečnících? Aby se to vyrovnalo, neměli bychom naoplátku referovat i o Džordži Bušovi, Arnoldu Švarcnegrovi nebo vůbec o Emérice? Gad bles as ól.