Tu mezeru mezi zuby malé Jang by žádný divák na tribuně zahlédnout nemohl. Podvod (či zdokonalení) se tedy udál výhradně kvůli televizím. Pak se vlastně žádný spektákl v Pekingu ani nemusel konat. Celé představení mohl Čang I-mou v klidu natočit předem na Barrandově. A vlastně to tak trochu i bylo - organizátoři přiznali, že ohňostroje byly v televizním přenosu digitální.
Tato epizoda nevypovídá ani tak o Číně; je to výmluvná ukázka, jakou převahu má v celé současné civilizaci vizuální sdělení. Ne že by takové vizuální spektákly vznikly včera, nové je ale to, jak si vizuální sdělení monopolizovalo samotnou myšlenku skutečnosti a pravdy. O pozadí vizuální manipulace toho víme víc než kdy jindy, povídáme si o ní (falešná zpěvačka prý naštvala i Číňany), ale přesto se jí rádi necháme svádět.
Která z těch dvou holčiček to asi dotáhne dál? Fenomenální zpěvačka s křivými zuby, anebo ta, již náhoda obdařila krásnou tváří?
Triumf obrazu
Všechny malé děti jsou prý roztomilé. S touto myšlenkou zařadili režiséři do scénáře zahájení pekingských her i sedmiletou zpívající holčičku. Jenže pak jim její přirozená roztomilost nebyla dost, a tak místo ní nechali před kamerou otvírat pusu jinou, roztomilejší.
