Do „generálního útoku“ k jednomu z vítězství hodlá opoziční vůdce zatroubit již zítra. Tentokrát má skutečně reálnou šanci svého cíle dosáhnout a vládu opravdu svrhnout. Pro každou opozici je takový počin okamžikem nesmírné satisfakce, avšak vždy musí následovat nějaké kroky řešící bezvládí.
Co chystají vůdcové ČSSD po pádu vlády? Nic. Upřímně si nevědí se situací rady, nic nechystají. „Plán B je určitě věcí prezidenta republiky,“ prohlásil Jiří Paroubek, který jinak obvykle rozdává nevyžádané rady na potkání. Žádné alternativní scénáře, žádné termíny jednání, možnosti, s kým a jak vládnout -chudáci opozičníci vypadají úplně bezradně, zaskočeně a opuštěně. Jediné, co chtějí a požadují, je vyhazov Ivana Langra a Jiřího Pospíšila. Přičemž kdyby vláda padla, bude stejně vládnout v demisi, dokud nějaký nový pověřený premiér nepředstaví novou. Což měsíc, ale spíš dva či tři bude trvat. Proč by měli naštvaní představitelé vládní koalice těsně po pádu své vlády vyhovět vrtochu ČSSD, to je opravdu záhada.
Důvodů, proč má vláda padnout, najde opozice dost bez velkého hledání, jen by to chtělo takové počínání doprovodit alespoň nástinem toho, co by se mělo na exekutivní úrovni dít.
Pokud si totiž ČSSD myslí, že veřejnost ocení to, že v době ekonomické krize opozice zcela paralyzuje vládu a v tomto stavu ji bude udržovat, pak se může dost přepočítat.
Ostatně o vrtkavosti loajality socialistů se mohl přesvědčit sám předseda Paroubek, kterého na velmi pečlivě zorganizovaném sjezdu a v situaci, kdy neměl protikandidáta, nevolila čtvrtina delegátů. A nikoli okrajová je informace, že čtyři z pětimístopředsedů získali větší počet hlasů než předseda.
Dle „plánů“ ČSSD se nemůžeme bránit závěru, že strana se uchýlila k taktice „čím hůř tím líp“. Čili chce vládu svrhnout, nechat vládnout a zároveň ji kritizovat za nečinnost. Zjevně sází na to, že do voleb bude konec krize na dohled.
Co chystají vůdcové ČSSD po pádu vlády? Nic. Upřímně si nevědí se situací rady, nic nechystají. „Plán B je určitě věcí prezidenta republiky,“ prohlásil Jiří Paroubek, který jinak obvykle rozdává nevyžádané rady na potkání. Žádné alternativní scénáře, žádné termíny jednání, možnosti, s kým a jak vládnout -chudáci opozičníci vypadají úplně bezradně, zaskočeně a opuštěně. Jediné, co chtějí a požadují, je vyhazov Ivana Langra a Jiřího Pospíšila. Přičemž kdyby vláda padla, bude stejně vládnout v demisi, dokud nějaký nový pověřený premiér nepředstaví novou. Což měsíc, ale spíš dva či tři bude trvat. Proč by měli naštvaní představitelé vládní koalice těsně po pádu své vlády vyhovět vrtochu ČSSD, to je opravdu záhada.
Důvodů, proč má vláda padnout, najde opozice dost bez velkého hledání, jen by to chtělo takové počínání doprovodit alespoň nástinem toho, co by se mělo na exekutivní úrovni dít.
Pokud si totiž ČSSD myslí, že veřejnost ocení to, že v době ekonomické krize opozice zcela paralyzuje vládu a v tomto stavu ji bude udržovat, pak se může dost přepočítat.
Ostatně o vrtkavosti loajality socialistů se mohl přesvědčit sám předseda Paroubek, kterého na velmi pečlivě zorganizovaném sjezdu a v situaci, kdy neměl protikandidáta, nevolila čtvrtina delegátů. A nikoli okrajová je informace, že čtyři z pětimístopředsedů získali větší počet hlasů než předseda.
Dle „plánů“ ČSSD se nemůžeme bránit závěru, že strana se uchýlila k taktice „čím hůř tím líp“. Čili chce vládu svrhnout, nechat vládnout a zároveň ji kritizovat za nečinnost. Zjevně sází na to, že do voleb bude konec krize na dohled.
