Někdy ale bohužel nejde o to, abychom slyšeli myšlenky, které nás předtím nenapadly. Občas se prostě jen někomu zachce zvednout ideologický prapor. Třeba Petru Hájkovi, když zaútočil na darwinismus.
Na zvednutí praporu není nezbytné plýtvat myšlenkovým úsilím. Postačí převzít od západních spojenců nějaké předžvýkané téma s předdefinovanými pozicemi – je to jakýsi ideologický franšízink.
Spor evoluční teorie versus tzv. kreacionismus může být zajímavé téma pro nepředpojaté vědce. Ve Spojených státech, nejnáboženštější západní zemi, má ovšem navíc politickou brizanci, jež se datuje přinejmenším od Snopesova procesu v roce 1926 a žije dodnes. Když se chce americký levičák pohádat s americkým ultrakonzervativcem, je to pro ně ideální téma.
Ale u nás? Jak na toto téma Hájek v naší ateistické zemi přišel? To už by mohl příště mluvit o zlatém standardu. Proč pocítil potřebu sdělit, že on nepochází z opice, právě dnes? Jsou snad zákruty evoluční biologie vhodným příkladem, na němž se dá demonstrovat nějaký důležitý společenský proces hýbající touto zemí? Anebo si Hájek spíš chtěl užít něco z bojovnosti a provokatérství amerických „kulturních válek“?
Efekt je podobný, jako kdyby si místo návštěvy semináře CEP na nedalekém Václavském náměstí stáhl kalhoty. Nestálo by to pomalu za řeč, kdyby ovšem Hájek bezděky neparodoval toho, v jehož odraženém světle se skví, tedy Václava Klause. Ten je mistrem ve vyhmátnutí ideologických problémů, které mu umožňují se zásadně vymezit ve věci, jež působí nesmírně důležitě a naléhavě, aniž by ovšem na Klausově postoji příliš záleželo. To neznamená, že by Klaus taky nemluvil k věci. Svou schopností formulovat názory na nebývalé spektrum problémů u nás vlastně pořád nemá konkurenci. Zároveň ji ale využívá tak oportunisticky, až to bije do očí.
Problémy, které se bez prezidenta obejdou
Před rokem napsal prezident pro LN článek o jakémsi americkém profesorovi, který ve své knize o dějinách Evropy projevuje šokující pochopení pro stalinismus. V tom mu bohužel není důvod nevěřit, o levicové monokultuře na amerických univerzitách je toho známo dost.
Klaus to ale využije k fantasknímu smeči a ptá se, „kdy už začnou Jan Ruml, Martin Bursík, Martin Mejstřík, Jan Šinágl a další dnešní podobní bojovníci proti nebezpečí komunismu protestovat v New Yorku před Columbijskou univerzitou proti tomu, že tam vyučuje tento pan profesor?“.
Proč by proboha měli? Lidé vesměs cítí potřebu vyjadřovat se k tomu, za co vnímají nezastupitelnou odpovědnost. Šinágl et. al. proto logicky protestují nejčastěji v Česku, protože tady to za ně žádný Američan neodprotestuje. A stejné logiky by se měl držet i prezident, jehož odpovědnost je dána nepoměrně jasněji.
Pozoruhodné názory zaznívají i z našeho Ústavního soudu. S údivem jsem v loňském nálezu ke zdravotním poplatkům četl nesouhlasný názor soudce Jana Musila. Odvolával se na esej T. H. Marshalla Citizenship and Social Class, jež je považována za zdroj doktríny tzv. sociálních práv a chápání pokroku jakožto jejich nekonečného rozšiřování.
„Teze o ,nadužívání‘ sociálních práv patří k oblíbeným, ideologicky zabarveným floskulím kritiků sociálních práv,“ pravil pan soudce v textu, jenž se jinak vesměs omezoval na rekapitulaci sloganů sociálních demokratů. Kohopak tím asi mohl myslet a co by tomu řekl hayekovec na Hradě? To je otázka o to zajímavější, že onen hayekovec Musila k Ústavnímu soudu jmenoval.
Škoda, že prezident něco z té péče, kterou věnuje zaujímání stanovisek k problémům, které se bez jeho názoru obejdou, nepřesměruje tam, kde má vliv a zodpovědnost. Zformováním méně socialistického Ústavního soudu mohl nadlouho ovlivnit zemi – tuto možnost měl právě on a nikdo jiný. Musel by si ale při sepisování knih o globálním oteplování najít čas na seznámení se s názory lidí, které na soud vysílá. Anebo když neměl čas, mohl tím aspoň pověřit Hájka.
