Jestli včera ministři řekli dost s pomyšlením, že se nechtějí s vlastníky handrkovat, měli by též poctivě přiznat, že postup státu, tedy jeho zmocněnců, byl chaotický, obmyslný a několikrát se měnil. Je-li hlasováním kabinetu vyjádřená vůle státu definitivní (o smlouvě s paní Havránkovou vláda nehlasovala poprvé), měl by beze zbytku platit stejný metr na všechny vlastníky půdy, na kterou má stát zálusk. Tedy například i na firmy velikosti a vlivu Penty.
Dále by mělo být vyrovnání s vyvlastněnými spravedlivé a nejen kompenzovat majetkové újmy, ale jednoznačně i ty nemajetkové. Vyvlastnění se vinou minulého režimu dostalo velmi neblahé pověsti, a přitom je to procedura používaná i na západ od našich hranic. Provede-li se správně, možná urychlí veřejně prospěšné stavby. Jestli ne, získá pověst, spolu třeba s výběrovým řízením eráru, jen státem organizované zlodějny.
ZVĚŘINA: Vyvlastnit rovně
Stát se s farmářkou Havránkovou dohaduje už šestnáct let. Nejdřív nevěděl, kolik hektarů půdy k výstavbě dálnice vlastně potřebuje, a když se nakonec spokojil se třemi, odmítal náhradou pronajmout zemědělskou půdu, nabízel raději stavební pozemky, což bylo pro toho, kdo chce farmařit, nepřijatelné.
