Rakouský ministr obrany Norbert Darabos (SPÖ) se na konferenci v Alpbachu vyslovil pro stoprocentní dodržení neutrality, tak, jak byla vyhlášena v roce 1955. Znamená to rezignaci na možnost přistoupení k NATO, kterou v roce 2001 tehdejší rakouská vláda prosadila proti hlasům SPÖ.
Události Bohumila Doležala
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Co je to vlastně neutralita? V nejjednodušší podobě prohlášení vlády státu, že v době, kdy je v bezprostředním sousedství na obzoru válečný konflikt, nebo ten konflikt už vypukl, se do něj z těch či oněch důvodů nebude nijak vměšovat. Neutrální postoj k válečným konfliktům se může během času stát trvalým atributem politiky státu: tak je tomu např. v případě Švýcarska nebo Švédska.
Problém je, že nestačí, když nějaká země neutralitu vyhlásí. Pokud je nevelká, slabá a leží mezi těmi, mezi nimiž se schyluje ke rvačce, je nutné, aby její neutralitu uznali i oni, a oba. Obrazně řečeno: je poměrně neúčinné, když člověk vyhlásí slavnostně svou nepoživatelnost ve společnosti dvou hladových lidožroutů.
Neutralita (opět obrazně řečeno) se stává problematickou, když se dotyčný rozhodne zachovat nezúčastněný postoj v situaci, kdy před jeho očima dva rabiáti znásilňují bezbrannou holku. Ať se pak brání, jak se brání, těžko ze sebe setřese pověst zbabělého skunka. Tohoto obrazného případu lze ovšem snadno zneužít – našli se např. idioti, kteří vytýkali neutralitu v druhé světové válce ze všech stran obklíčenému Švýcarsku.
Ke cti rakouského ministra je třeba konstatovat, že se nechce úplně vzdát vojenské angažovanosti ve věci míru a spravedlnosti všeobecně. Rakousko by se ovšem mělo omezit na humanitní pomoc, prevenci konfliktů, stabilizaci v postkonfliktních oblastech a operacích na udržení míru. To zní nějak moc mírumilovně, zvlášť když ministr chce preferovat účast v jednotkách OSN (jejich efektivnost lze shrnout do jediného slova: Srebrenica) a v bojových uskupeních EU, které jsou v této chvíli spíše virtuální povahy. Je taky třeba zdůraznit, že ministr zahraničí Spindelegger (ÖVP) vyjádřil rovněž v Alpbachu jistý odstup od plánů svého kolegy.
V dnešní době je spousta problémů, kde je neutralitu těžké si představit: např. neutralita v izraelsko-palestinském konfliktu je bohužel projev zbabělého mnichovanství. Neutralita v konfliktu mezi radikálním islámem a "křižáky a sionisty" je iluzorní, protože "islámští bojovníci" ji nikdy nebudou vážně dodržovat.
Koncept pana ministra se zjevně opírá o melancholickou vzpomínku na dobu, kdy rakouskou neutralitu respektoval jak demokratický Západ (Rakousko smělo být fakticky jeho součástí) i vypočitatelné ruské komunistické impérium, které sice o válečném konfliktu stále žvanilo, ale ve skutečnosti na něj ve své zbabělosti nikdy nepomýšlelo.
Bohužel, tyto idylické časy jsou už nenávratně pryč.