Úspěch německého sjednocení působí hlavně navenek, a to tak silně, až se zapomíná, že je nepřenosný. Německo je konsenzuální společnost, v níž funguje de facto všechno. Cynicky řečeno v ní fungoval i nacismus a komunismus. Fungoval v ní i Bismarckův sociální stát, ale sami Němci se divili, že nefunguje v jejich koloniích, třeba v Togu či Kamerunu.
Kancléř Kohl to myslel v roce 1990 upřímně, když tvrdil, že německé sjednocení je druhou stranou mince sjednocení Evropy.
Až teď, dvacet let poté, zjišťujeme, že ta zkušenost není úplně přenosná ani v rámci Evropy. To není argument ani proti sjednocení Německa, ani proti Evropské unii, ale proti bezbřehé víře, že stačí vyhlásit pravidla, z marky udělat euro, a ono to přijde samo.
Velké téma Německo 20 let po sjednocení čtěte v sobotním vydání deníku
