Bez ohledu na to, co o něm vysílaly ten den zprávy a publicistické pořady Mně je pan ministr sympatický, protože jedním činem pomohl spoustě lidí prohlédnout. Mikroskop zvaný Vendelín vážil 250 kilo. Byl to dar Francouzů určený slepým Afgháncům, co jim my Češi umíme vyměnit rohovku tak, aby zase viděli. Přes moji zahrádku jel tranzitem z Paříže do Kábulu.
Ve srovnání s úkoly ministerstva obrany, jež má na starosti světový mír a obranu vlasti, jsou naše afghánské aktivity amatérské a legrační. Proto jsem jako první věc na tehdy čerstvém ministru Vondorvi ocenila, že se nám nesmál, když jsme za ním s žádostí o přepravu Vendelína přišli.
Nebyla to neochota ministra, co by naši dobročinnost hatilo. Vlastně všichni, a makali na tom desítky lidí v různě vysokých funkcích, se upřímně snažili, aby byl Vendelín deportován. Jenže vždy se našel někde hluboko zakopán předpis, který snaze nás všech bránil. Byrokracie byla silnější, než dobrá lidská vůle. A vítězila nad ní celých 9 měsíců, po které Vendelín strádal rozmary počasí na našem zápraží.
Tento týden došlo k zásadnímu zvratu. Důstojníci dostali do rukou vládní nařízení, že se o nás mají starat, a už neřešili, zda je mikroskop smysluplné či efektivní někam převážet. Navedli v úterý v noci můj stařičký volkswagen s nesvítícím přívěsem na letovou dráhu a požádali mne, abych jim nenabourala Boing.
Z Vendelína amatérsky zabaleného do změti igelitů obtažených chuchvalci izolep byli trošku vedle i celníci, nakonec vše orazítkovali, inženýři zajistili monstrum proti posuvu, a sympatický kapitán letounu se na nás vytrvale usmíval, i když z mikroskopu na palubě žádný prospěch neměl. Ani ministerští právníci za to, že nakonec našli cestu, jak se s Vendelínem vypořádat, odměnu nedostali, natož pan Havránek pověřený ministrem, aby s námi kauzu mikroskop skoro rok prožíval a opatrně ji posouval kupředu.
Netuším, jakou roli v jiných kauzách hraje ministr Vondra. Jen mi tentokrát přijde spravedlivé, aby vedle pranýřování, možná i zaslouženého, neboť nadřízený zodpovídá za činy svých podřízených, zaznělo médiích i něco jiného. Něco, co doloží, že naše ministerstvo obrany sice nevelí těm nejúdernějším jednotkám na planetě – že není vzorem germánské disciplíny či ruského vlasteneckého entuziasmu, že naší armádě chybí americká odhodlanost hájit zájmy své země daleko za jejími hranicemi i polská schopnost jít se šavlí na tank, když jde o obranu domova.
Ale americké, tím spíše německé ministerstvo by nejspíš něco takového jako je Vendelín nikdy na palubu svého letadla nevzalo. Nepasovalo by jim to do kolonek. Nikam by nás nedokázali zařadit, a tak by nás rovnou vyškrtli. České ministerstvo v čele s Vondrou zachránilo zrak možná tisícům Afghánců , a pochopilo důležitost malých velkých činů.
Dotlačilo vládu, aby přijala usnesení o spolupráci s Berkatem, jednou z nejmenších humanitárních skupin v ČR, navíc zasažené mírným feminismem. Prostě, Vondra se zachoval nevojensky. A budiž mu to připsáno k dobru. Vendelín má tak ještě jednu zásluhu, kromě zachraňování afghánského zraku: vylepšuje skóre pana ministra ve prospěch dobrých skutků.
