Zároveň se ale i chytit za srdce a ptát se sám sebe: Koho jsme si to panebože zvolili? (my všichni Češi) Poslouchat jejich opilé žvásty, povídačky o tom, kdo koho umí a kdo má koho v malíku – veškeré sny o jakési politické elitě byly ty tam (i když vlastně nedá se říct, že by nějaké velké existovaly i předtím vzhledem třeba k přenosům z poslanecké sněmovny, které jsou také „kvalitní“) Dobře, jsme Kocourkov, banánová republika, český ďolíček, kde se někteří politici neumí chovat, mohl by to někdo zhodnotit. Jenže jak ukázal tento týden, i v ostatních zemích světa nám zdárně konkurují a možná nás i předhánějí. Takže nejsme v tom sami :-)
První ukázka bizarního chování politiků je z neděle a souvisí se zemětřesením v Turecku. Ač jde o událost velmi tragickou, někteří politici se v souvislosti s ní chovali doslova jak malé děti, které se na pískovišti hádají o hračky. Jen pár hodin po otřesech se ozvali Izraelci, že by Turkům zaslali nějakou pomoc. A turecko-izraelské vztahy v posledních měsících nejsou příliš dobré, tedy spíše nejsou žádné, totální zmražení. Ankara židovskému státu nemůže zapomenout zásah na flotile směřující do Gazy, při kterém Izraelci zabili devět Turků. Izrael se totiž za incident odmítl omluvit a trvá na tom, že se flotila chystala prorazit blokádu, kterou Izrael udržuje kolem pásma Gazy z bezpečnostních důvodů.
Turci zase akci považují za odporující mezinárodnímu právu a jejich premiér nedávno dokonce prohlásil, že incident byl dostatečným důvodem pro vyhlášení války. Prostě ostrá prohlášení lítají na obou stranách. A samozřejmě také naschvály – třeba si navzájem velmi důkladně kontrolují občany toho druhého státu na svých letištích. Ale zpátky k izraelské nabídce. Židovský stát tak chtěl nejspíš ukázat svou dobrou vůli a trochu pošramocené vztahy vylepšit. Až potud jasně, proč ne, dobrý nápad. Jenže Turci na nabídku pomoci hned nereagovali. Co udělali Izraelci? Jejich ministr obrany začal uraženě prohlašovat něco ve smyslu: Dobře, tak oni nechtějí naší pomoc, dobře, my jsme chtěli ukázat svou dobrou vůli, ale když nechtějí, tak nechtějí, nebudeme se jich doprošovat. Jak malé děti.
Nebo to byl cílený tah, jak vyvolat další konflikt? Turci se ale nenechali vyprovokovat a v této přestřelce, kterou přenášely světové agentury, nepokračovali. Jen suše oznámili, že jim pomoc již nabídlo více zemí, ale že oni ještě nevědí, co přesně budou potřebovat, proto zatím nabídky všech států odmítli, tedy nejde jen o bojkot Izraele. Židovská reakce již nepřišla ten večer žádná. Nicméně včera ministerstvo obrany oznámilo, že již posílá do Ankary letadlo s pomocí, protože už se Turci vyslovili, co potřebují. Takže je vidět, že to jde nakonec i v klidu.
Druhou událost zaznamenali asi všichni. Také k ní došlo v neděli, ale dozvuky měla i v dalších dnech. Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se na summitu EU osopil na britského premiéra Davida Camerona, ať už zmlkne (britská média psala shut up, ta francouzská používala trochu jemnější termín, drž hubu mu snad neřekl, ne?) a neplete se do jejich debat týkajících se záchrany eurozóny. Prý do toho nemá co mluvit, když oni sami euro nemají a navíc ho i nesnáší. Jak k tomu poznamenal britský bulvární list The Daily Mail, Sarkozyho naštvanost neschladil ani fakt, že Cameron daroval jeho novorozené dceři Giulii růžovou dečku. Asi dárek dostal až poté. Nicméně pro britského premiéra to znamenalo jediné, nejdříve dostal doslova kouř na summitu a poté si ho vychutnali i poslanci u něj doma.
Příhodu totiž vytáhli při jednání v parlamentu a začali se na ní točit. Co ty seš za evropského vůdce, když s tebou takto Sarkozy mluví, můžeš být vůbec rád, že si budeš mít na dalším summitu kde sednout, už tam s náma vůbec nepočítají a to kvůli tobě, tak zněla prohlášení některých zákonodárců. Prostě Sarkozymu se to zase povedlo, on vypadá jako drsňák a ostatní jako loseři. Také na této své pověsti důkladně pracuje – třeba téměř na každém summitu EU odchází z jednání vždy o trošilinku dříve, aby to byl právě on, kdo jako první bude světu sdělovat, co se dohodlo.
A normálně sympatický Cameron je teď zašlapán do země...ale oni lidi kolem něj brzy něco vymyslí, aby zas v očích Britů i celkově Evropanů vypadal jako mocný a velký vůdce. Nechme se překvapit :-) Co do velikosti by stačilo, kdyby si vedle Sarkozyho (bez podpatků a svého oblíbeného vyvýšeného stupínku) stoupnul. Celkově mi to ale přijde jen na jediný komentář: Jako malý kluci...
