Po létě plném útoků, válek a nepokojů – tentokrát žádná okurková sezóna – je opravdu příjemné úplně vypnout a být téměř nedostupní, prostě nevědět, co se děje ve světě a řešit jen, co dobrého si dát k snídani, jestli svítí sluníčko a fouká dobrý vítr – vyrazila jsem totiž na loď. Vlastně přicházely mi na mobil smsky se záblesky dění ve světě, co mi z toho utkvělo v paměti? Bohužel jen zprávy z České republiky o tom, jak jistý muž někoho zfackoval, jiný zapochyboval o jeho psychickém zdraví a ten první se ozval, že je v pohodě, fakt Kocourkov. Na lodi se řešily jen blížící se mělčiny či jak napnout plachty, jediná vážnější zahraničněpolitická debata trvala jen krátce (proč taky tyhle věci řešit na dovolený) a týkala se, hádejte jakého tématu? Bankrotu Řecka.
Do čeho jsem se vrátila zpátky do Prahy? Opět to stejné téma. Do stále větších řeckých problému. Ať se Brusel snaží, jak chce, prostě Atény se potápějí a zdá se to nezastavitelné. Německá kancléřka Angela Merkelová jedná s kým může, vytahuje nové a nové nápady, ale nezdá se, že by Řekové nějak nadšeně plnili, co mají. Docházejí jim peníze, země je ochromená stávkami, lidé se bouří kvůli snižování platů, důchodů. Má jim tedy dát mezinárodní společenství další peníze na jejich záchranu? To také nemá smysl, když nevykazují téměř žádné výsledky. Prostě je to takzvaně zapikolované.
Neříkám, že se za pár ní mé dovolené mělo něco změnit, ale už delší dobu nepozoruju žádný pozitivní posun. A tak si říkám: Jak dlouho to ještě vydrží? A jaký bude mít pád Řecka dopad na ostatní země? Může zavládnout panika třeba v bankách i u nás, kde si žijeme v takové pohodové bublině, že my jsme v klidu a co se děje okolo nás, neřešíme? Ale nevím, možná to vidím jen moc negativně.
Když to vezmu dál letem světem, tak v Libyi se stále bojuje, ale už se o tom moc nepíše. Kaddáfí je neví se kde, mají už ustavenou tu novou vládu, nebo se pořád hádají? Egypt bude ještě zajímavý, protižidovské nálady tam sílí, brzy se budou konat volby, co se bude dít, až zvítězí drtivě islamisté? Jak dopadne hlasování o Palestině v OSN? Prostě čeká nás zase hodně na události plný podzim, pokud jde o unijní dění, to bude ale hlavně ekonomické.
Co se děje hned zítra? Jedna z nejočekávanějších věcí každého roku – bude udělena Nobelova cena za mír. Spekulace, kdo to bude tentokrát, se rojí již delší dobu. Nejvíce se ale mluví o sociálních sítích a bloggerech, kteří velkou měrou přispěli k takzvanému arabskému jaru, dokonce i o televizi Al Džazíra. Pak i o Julianu Assangeovi, zakladateli serveru WikiLeaks. Předseda Norského Nobelova výboru před pár dny pro agenturu Reuters uvedl: „Bude to zajímavá a velmi významná cena. Myslím, že bude dobře přijata.“
Hmmmm, musíme se nechat překvapit. Doufám, že to nebude překvapení negativní, protože už párkrát se stalo, že cenu získala dosti rozporuplná osobnost. Nicméně co jsem chtěla v této souvislosti zmínit. V záplavě asi tisíce mailů, které mi přišly během dovolené do schránky, jsem objevila jeden, který se Nobelovy ceny také týká. Nicméně až té udělované příští rok. Píše se zde, že vznikla mezinárodní komise podporující nominaci běloruského disidenta Alese Bialackého na Nobelovu cenu za mír.
Šéf lidskoprávní organizace Viasna byl zadržen nedávno a kvůli údajným daňovým únikům mu hrozí mnohaleté vězení. Za zmínku ještě možná stojí, že ho tehdy Bělorusové zatkli díky informacím, které získali z bank zemí jako je Polsko či Litva – tedy těch, které normálně běloruskou opozici podporují. Holt chyba se vloudila... Původně se psalo, že jsme něco „prolákli“ i my Češi, to se ale nepotvrdilo. Naše podpora běloruské demokratické opozici tak trvá, teď jsem si všimla na Facebooku, že členem komise podporující nominaci Bialackého se stal i Václav Havel. I ten by si ostatně cenu zasloužil, ale uvidíme, jak rozhodnou Seveřané...
