Že nedokázal po pěti dnech mlčení nijak přesvědčivě a konkrétně rozkrýt, kdy a jak vydělal zhruba deset milionů korun, je smutné a pro opuštění funkce ministra dostačující.
Mohli jsme pana exministra Kocourka nachytat při lži a nacházet rozpory s jeho předchozími tvrzeními, avšak nikoho to neláká.
Takový Jiří Čunek se do svých historek zaplétal též, ale s jistou nemotornou roztomilostí dokázal v pozorovateli vyvolat nějakou emoci. Tím Martin Kocourek nadán není.
ČTĚTE VÍCE: |
Při své tiskové konferenci dokázal vzbudit jen údiv. Jak je možné, že člověk tak chaoticky vystupující v pro něj klíčovém a jistě připraveném vystoupení může řídit ministerstvo?
Hloupost Kocourkovy historky (peníze jsem nabyl legálně, „jen“ jsem ošidil manželku) je natolik průhledná, že nedokáže pozorovatele vyprovokovat ani k pořádnému rozhořčení.
Jak je možné, že finální ministrův rozhovor s premiérem trval celou hodinu, to bylo tak těžké tomuhle politickému veteránovi vysvětlit, že jeho pozice je neudržitelná?
Odchod Martina Kocourka má podobný emotivní náboj, jako když hospodář otevře past na škodnou a nalezne v ní potvoru natolik ubohou, že mu nestojí ani za zabití, a tak ji raději odveze do vzdáleného lesa. Je na tom ODS tak špatně, když si premiér vybírá takové?
