Vláda a prezident se navzájem drží v šachu. Jistěže prezident nemusí jmenovat velvyslance - je to jeho právo. Jistěže vláda nemusí například poskytnout prezidentovi letadlo na zahraniční cestu -je to její právo. Dospělý člověk nepotřebuje tyto páky použít, aby si uvědomil, kam to vede.
Má mozek, umí si to představit. Proto se raději dohodne na tom, kolik reálného vlivu na jmenování velvyslanců mu náleží. Tak to dosud fungovalo. Zamini navrhlo velvyslance, vláda i prezident si pár jmen prosadili a pár vetovali. Zeman tato pravidla porušil. Ne tím, že chce někoho prosadit. A to, že požaduje vyslat komunistu a ženu, která ministra zahraničí urazila, je jeho politická vizitka, kterou si každý může zhodnotit sám.
Podstatné je to, že Zeman své požadavky vyslovil veřejně. Tak, aby ostatní zúčastnění museli ztratit tvář a on si mohl vychutnat svou moc. Aby se už nedalo tvrdit, že velvyslanec zastupuje celou zemi. To on si začal. Na terminologii ústavního práva zapomeňte, tady sedí terminologie ze školky. A blokování čehokoliv je u nás cesta k politickému úspěchu.
