Publicity se případu dostalo zejména proto, že byli obviněni známí politici, navíc před volbami. Proto o tomto velmi podstandardním policejním výkonu ví i veřejnost. Jenže tohle se stává i obyčejným občanům, a proto bychom měli vědět, jestli existuje nějaký mechanismus zabraňující takovým „omylům“.
Situace na Praze 2 je modelová: policista na základě trestního oznámení nějaké zájmové skupiny zkonstruuje obvinění (více o případu se dočtete ZDE). Sice je natolik chatrné, že s ním k soudu nikdy nedospěje, nicméně poškození profesní, obchodní či politické pověsti obviněných je dosaženo. Jedněm se překazí volby, jiným třeba velký kontrakt.
Veřejnost má v takové situaci nepochybně nárok vědět, jestli je podobný postup policie v normě, běžně tolerovaným „omylem“, nebo zda se pro ochranu svých práv bude muset se státem soudit. Z toho, co víme, nelze vyčíst, jestli jsme sledovali jen epizodku ze seriálu Rozdáváme obvinění na potkání, snad se nějaká uchytí.
Nevíme, jestli budou policisté na trestním oznámení nadále pracovat a podávat další obvinění, to je samozřejmě na jejich zvážení. Kolik ale smějí mít zpackaných pokusů v jedné jediné kauze? Jak dlouho budou tímto jedním případem zaměstnáni? To bychom se snad dovědět mohli.
Mlčení nebo případná bagatelizace policejního „omylu“ nebude k ničemu. Jen v části občanů posílí pocit, že policie pracuje na zadání tyto čtyři konkrétní politiky dostat do tepláků. Jestli na policii a státním zastupitelství chtějí, aby veřejnost podporovala jejich snahy, musejí být přísní i na sebe.