Ta otázka vůbec není bagatelní. I když pomineme emoční výlevy na webu („tahle humanita žene celou Evropu do pekel“), jsou tu odmítavé hlasy přímých obětí. Viljar Hanssen, jenž před pěti lety přežil, ale s vystřeleným okem, střepinou v mozku a protézou místo ruky, na uznání Breivikovy stížnosti říká: „Je to útok na nás všechny.“
Sledujeme další sféru, v níž se rozevírají nůžky mezi postojem elit a široké veřejnosti („mlčící většiny“). Stačí říci tak banální větu jako „i Breivik je člověk“ a schytáte to v lepším případě za pseudohumanismus, v horším za zradu na obětech, ba celé civilizaci. A přece je dobré to říkat. Ne kvůli Breivikovi, toho vem čert, ale kvůli pravidlům, na kterých funguje stát.
PlayStation, tělocvična. Norsko porušilo Breivikova práva a zaplatí soudní výlohy |
Justice není obor, který může dát na hlas lidu. Opírá se o zákony a jediným jejich vymahatelem je stát. Připomínejme si to, kdykoliv se v rukou justice ocitne někdo, na koho by podle „mlčící většiny“ platil jen soudce lynč. Síla státu a jeho spravedlnosti se testuje na případech těch nejhorších lidí. Je-li spravedlnost zajištěna i jim, pak se nemusí bát ti ostatní (právě tak to ve Formanově filmu říká i Larry Flint).
Nejde jen o Breivika. V Izraeli obvinili ze zabití vojáka, který zastřelil už zneškodněného teroristu. I tam se rozevírají nůžky mezi názorem elit a veřejnosti. I tam stojí většina za seržantem Azariou s tím, že nemá být trestán. Jako by byl svět vzhůru nohama. Pachatele „mimosoudní popravy“ podpořil na protestu v Tel Avivu raper Subliminal, kdežto dodržování zákona i ve vypjaté situaci podporují ministr obrany Ja’alon a náčelník generálního štábu Eizenkot (a též prezident Rivlin).
Patří to k fenoménům světa, který zažívá „mimosoudní popravy“ teroristů. Napadlo vás někdy, proč policie v Evropě dopadne tak málo živých teroristů, i když nejde o sebevražedné atentátníky? Nechce si předem ušetřit peripetie, jaké má Norsko s vězněným Breivikem? O tom se nahlas ani nespekuluje. Prostě proto, že stát musí být jediným vymahatelem zákona. Kdyby stát přestal považovat Breivika za člověka, kdo jiný by o něm – i o nás ostatních – rozhodoval?