Ale je to i test způsobu, jak se mění přístup Německa. Jak stát už víc než půl roku kritizovaný za jednostranné zrušení evropských pravidel se k pravidlům vrací.
Poučné jsou zážitky Petra Šlosjarika, jenž jako řidič autobusu Iráčany do Německa vezl. Zatímco k Iráčanům se tamní policie chovala slušně, s českými řidiči se nemazlila – pouta, osobní prohlídka a výslech. Brala je prostě jako pašeráky lidí. A i když je pak propustila, případ bude mít v Německu dohru. Odsouzení? Pokuta? Bez trestu? „Osobně to tipuju na pokutu,“ řekl Šlosjarik pro iDNES.
Jak to, že stát, do kterého ještě nedávno vozili rakouští strojvůdci vlaky plné běženců, za totéž české autobusáky zatkl? Jak to, že česká cizinecká policie u odjezdu Iráčanů asistovala, ale nedala žádnou výstrahu? Nikdo to neřekne nahlas, ale bude to tím, že Německo začalo uplatňovat pravidla stejně náhle a překvapivě, jako je koncem léta suspendovalo.
Peter Šlosjarik se nechtěně stal pokusným králíkem. Aniž to tušil, vezl Iráčany do Německa právě v den, kdy z Istanbulu do Hannoveru zamířila první várka syrských běženců podle čerstvé dohody EU s Tureckem. Německé úřady považují převoz „českých“ Iráčanů za amatérské převaděčství, zatímco profesionální postup vidí v leteckém mostu z Turecka.
Německo se vrací k pravidlům, byť pozměněným. Názorněji to doloží udělení trestu pro Šlosjarika. A ještě názorněji osud „českých“ Iráčanů. Vsaďte se, že Německo jim azyl nakonec neudělí a vrátí je k nám.
