Odpoledne policie oznámila, že už se podařilo najít všechny ztracené sportovce.
Oblíbeného závodu se podle organizátorů zúčastnilo na 2500 lidí, asi 750 z nich muselo kvůli špatnému počasí strávit noc v nouzových přístřeších, například ve stodolách. Dalších 1700 běžců přespalo v kopcích ve stanech, které maratonci při extrémním závodě většinou nesou s sebou.
Nejméně 13 lidí muselo být převezeno k nemocničnímu ošetření, většinou kvůli podchlazení nebo lehkým zraněním, uvedli záchranáři. Oficiálně ale nebyl nikdo nahlášen jako pohřešovaný.
"Nelze přesně říci, kolik lidí v hornatém terénu uvízlo, protože tam nefunguje mobilní signál," popsal situaci člen místních záchranářů Bob Liddell. "Jsem přesvědčen, že organizátoři nemohli za této situace mít spočítané všechny účastníky," dodal.
Po příchodu bouře se v chráněné jezerní oblasti odehrávaly dramatické scény, řekli BBC někteří z účastníků, kteří se již vrátili do údolí. Televize ukazovala soutěžícími pořízené záběry, na nichž se lidé v bouři prodírají vodní masou. "Pro ty účastníky, kteří neměli potřebné zkušenosti, to bylo bezpochyby nebezpečné," řekl televizi účastník Rob Darrington.
Meteorologické podmínky byly tak špatné, že na pomoc nezvěstným nemohly vzlétnout ani vojenské vrtulníky. Za den napadlo tolik srážek, jako jindy za měsíc. Během dneška se však zlepšilo počasí a pátrací vrtulníky již vzlétly.
Navzdory senzačním zprávám médií, která referovala o tisícovce nezvěstných, byli organizátoři poměrně klidní. Valná většina účastníků je totiž podle nich na závod velmi dobře vybavena, řada z nich je připravena postavit stan či bivak ve volné přírodě.
"Myšlenka soběstačného běžce není v téhle době příliš populární, takže fakt, že o několika stovkách lidí nevíme, se prezentuje tak, jako by byli nezvěstní - což není tenhle případ," bránil se jeden z pořadatelů Chris Briggs.
Tradiční dvoudenní krosový maraton je považován za jeden z fyzicky nejnáročnějších v Británii. Založen byl v roce 1968 a za svou
čtyřicetiletou tradici dosud nebyl nikdy přerušen. Účastníci si mohou
vybrat trasu buď 40 nebo 80 kilometrů a musí být celou dobu závodu zcela soběstační. Proto většinou závodí v dvoučlenných týmech, které s sebou nesou vše potřebné včetně zásob a bivaků nebo stanů.
Jakékoli satelitní navigační systémy a mobilní telefony jsou při závodu zakázané, na většině území národního parku ani není mobilní signál.