Nejdůležitější částí dokumentu je detailní nákres plynové komory, včetně „šatny“, o rozměrech přes sto metrů čtverečních. Plány plynové komory svědčí stejně jako nákresy rozsáhlého krematoria o přípravách na masové vyvražďování vězňů. Podle ředitele německých Spolkových archivů v Berlíně HanseDietera Kreikampa, jehož Bild cituje, jde o nález zcela mimořádného významu. „Plány jsou autentickým důkazem systematicky plánované genocidy evropských Židů,“ prohlásil Kreikamp. A Bild to doprovodil tvrzením, že nikdo, kdo si prohlédne plány, nebude moci popřít, že se v Osvětimi plánovalo masové vraždění lidí v plynových komorách.
Poslední popírači holokaustu přicházejí o zbytky argumentů, uvedl deník v článku, který vyšel v předvečer 70. výročí nacistické křišťálové noci. Ta je pokládána za začátek holokaustu.
Plynová komora (Gaskammer) s plochou více než 100 m2.
Řekne-li se Osvětim, každý si představí německý vyhlazovací tábor, symbol holokaustu. Jenže v Osvětimi existovaly koncentrační tábory nejméně tři. Plány, které představil Bild, se netýkají, s výjimkou nákresu vstupní brány, vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka, ale Osvětimi I. Tento tábor, který vnikl z původních kasáren, byl „obyčejným“ koncentračním táborem, byť i v něm zahynula velká část vězňů. Tábor také částečně sloužil účelu, který je vyznačen na plánech Bildu, tedy jako „zajatecký tábor“ – pro sovětské vojáky. Jak ale dokazují nalezené plány, také v Osvětimi I byli vězni masově vražděni, i tady existovala plynová komora.
Přesto byl oproti Osvětimi II tento původní koncentrační tábor místem, kde byla přece jen nějaká naděje na delší přežití. Až tábor Osvětim II – Březinka, který začal vznikat přímo na Himmlerův popud v roce 1941, byl budován jako „vyhlazovací“. Plynové komory byly vybudovány v podzemí, pro vězně byly určeny dřevěné stavby bez vytápění, protože se počítalo s jejich rychlou likvidací. Tábor byl určen celkem pro sto tisíc lidí.
Do konce války tu nacisté stihli povraždit ve čtyřech obřích plynových komorách na milion Židů, Romů a dalších národností.
V nedaleké obci Monowice byl postaven tábor Osvětim III, ve kterém byli vězni určeni na otrockou práci v chemických závodech koncernu IG-Farben, kde se produkoval kaučuk a benzin. Byl to pracovní tábor, ale vysílení a nemocní vězni z tohoto tábora byli posílání do plynových komor v Březince. Na konci války se nacisté pokusili Osvětim II – Březinku zlikvidovat a zahladit stopy po plynových komorách a masovém vyvražďování. Podařilo se jim to ale jen zčásti. V téměř zničeném táboře se našly jak trosky podzemních plynových komor, tak osm tun lidských vlasů, na milion pánských obleků a dámských šatů, plechovky vražedného plynu Cyklon-B a další důkazy. Německý koncentrační tábor v polské Osvětimi je dnes jako památník obětem holokaustu a vyvražďování Romů zařazen do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a jedním z turisty nejnavštěvovanějších míst Polska.
Poslední popírači holokaustu přicházejí o zbytky argumentů, uvedl deník v článku, který vyšel v předvečer 70. výročí nacistické křišťálové noci. Ta je pokládána za začátek holokaustu.
Plynová komora (Gaskammer) s plochou více než 100 m2.
Řekne-li se Osvětim, každý si představí německý vyhlazovací tábor, symbol holokaustu. Jenže v Osvětimi existovaly koncentrační tábory nejméně tři. Plány, které představil Bild, se netýkají, s výjimkou nákresu vstupní brány, vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka, ale Osvětimi I. Tento tábor, který vnikl z původních kasáren, byl „obyčejným“ koncentračním táborem, byť i v něm zahynula velká část vězňů. Tábor také částečně sloužil účelu, který je vyznačen na plánech Bildu, tedy jako „zajatecký tábor“ – pro sovětské vojáky. Jak ale dokazují nalezené plány, také v Osvětimi I byli vězni masově vražděni, i tady existovala plynová komora.
Přesto byl oproti Osvětimi II tento původní koncentrační tábor místem, kde byla přece jen nějaká naděje na delší přežití. Až tábor Osvětim II – Březinka, který začal vznikat přímo na Himmlerův popud v roce 1941, byl budován jako „vyhlazovací“. Plynové komory byly vybudovány v podzemí, pro vězně byly určeny dřevěné stavby bez vytápění, protože se počítalo s jejich rychlou likvidací. Tábor byl určen celkem pro sto tisíc lidí.
Do konce války tu nacisté stihli povraždit ve čtyřech obřích plynových komorách na milion Židů, Romů a dalších národností.
V nedaleké obci Monowice byl postaven tábor Osvětim III, ve kterém byli vězni určeni na otrockou práci v chemických závodech koncernu IG-Farben, kde se produkoval kaučuk a benzin. Byl to pracovní tábor, ale vysílení a nemocní vězni z tohoto tábora byli posílání do plynových komor v Březince. Na konci války se nacisté pokusili Osvětim II – Březinku zlikvidovat a zahladit stopy po plynových komorách a masovém vyvražďování. Podařilo se jim to ale jen zčásti. V téměř zničeném táboře se našly jak trosky podzemních plynových komor, tak osm tun lidských vlasů, na milion pánských obleků a dámských šatů, plechovky vražedného plynu Cyklon-B a další důkazy. Německý koncentrační tábor v polské Osvětimi je dnes jako památník obětem holokaustu a vyvražďování Romů zařazen do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO a jedním z turisty nejnavštěvovanějších míst Polska.
