Liebermanova strana Jisrael Bejtejnu (Izrael je náš domov) i přes masivní podporu ruskojazyčné komunity volby nevyhraje. Ve velkém však odebírá hlasy Netanjahuovi, což by dokonce mohlo vést k nečekanému, byť těsnému vítězství dosavadní vládnoucí Kadimy. „Najednou zůstává všechno otevřené, od jasného vítězství jsme sklouzli k velmi těsnému souboji,“ připustil jeden ze stratégů Netanjahuovy kampaně.
Vládní skorojistota
Ať už ale vyhraje kdokoliv, Lieberman má největší koaliční potenciál ze všech stran. Jen není jisté, ke komu se v konečném povolebním účtování přidá.
S Kadimou už Lieberman má své zkušenosti – do loňska působil v její vládě coby ministr pro strategické záležitosti. Netanjahu mu ale nadbíhá slibem „velmi důležitého postu“ v příštím kabinetu a spekuluje se o ministerstvu obrany.
Zejména na levici ale Lieberman vzbuzuje nezastíraný odpor. Ze stejného důvodu, pro který se tento modrooký rodák a bývalý barový vyhazovač ze sovětského Moldavska u jiných těší takové popularitě. Jeho politika je silně protiarabská a často na hraně rasismu. Jak napsal deník Haarec, když se z Kišiněva před 30 lety přistěhoval do Izraele, patřil krátce i k extremistické židovské organizaci Kach.
„Horší než Haider“
Dnes Lieberman například navrhuje odebrat občanství izraelským Arabům, kteří odmítnou vyjádřit podporu „židovskému státu“. Z jeho úst také zazněla výzva k popravám arabských poslanců Knesetu, kteří „kolaborují s teroristy“ – tím, že se setkali s členy Hamásu zvolenými do palestinského parlamentu.
Podle některých pozorovatelů je ale jednou věcí jeho předvolební rétorika a druhou skutečnost, že Lieberman už několikrát ukázal připravenost uzavírat s Palestinci kompromisy. Bývalý přední izraelský politik Josi Sarid ale varuje: „V čem se Lieberman liší od Jörga Haidera, kvůli kterému Izrael před lety bojkotoval Rakousko? V čem se liší od evropských fašistů? Používá stejná hesla, stejné techniky a zneužívá stejného strachu.“
Trochu jinak jej vystihuje izraelský arabský poslanec Ahmad Tíbí, který si už s Liebermanem vyměnil řadu velmi tvrdých invektiv. „Haider byl domácí rasista, který v Rakousku brojil proti přistěhovalcům. Lieberman je ale rasistický přistěhovalec, který poštvává proti původním obyvatelům téhle země. A to je mnohem horší.“
Vládní skorojistota
Ať už ale vyhraje kdokoliv, Lieberman má největší koaliční potenciál ze všech stran. Jen není jisté, ke komu se v konečném povolebním účtování přidá.
S Kadimou už Lieberman má své zkušenosti – do loňska působil v její vládě coby ministr pro strategické záležitosti. Netanjahu mu ale nadbíhá slibem „velmi důležitého postu“ v příštím kabinetu a spekuluje se o ministerstvu obrany.
Zejména na levici ale Lieberman vzbuzuje nezastíraný odpor. Ze stejného důvodu, pro který se tento modrooký rodák a bývalý barový vyhazovač ze sovětského Moldavska u jiných těší takové popularitě. Jeho politika je silně protiarabská a často na hraně rasismu. Jak napsal deník Haarec, když se z Kišiněva před 30 lety přistěhoval do Izraele, patřil krátce i k extremistické židovské organizaci Kach.
„Horší než Haider“
Dnes Lieberman například navrhuje odebrat občanství izraelským Arabům, kteří odmítnou vyjádřit podporu „židovskému státu“. Z jeho úst také zazněla výzva k popravám arabských poslanců Knesetu, kteří „kolaborují s teroristy“ – tím, že se setkali s členy Hamásu zvolenými do palestinského parlamentu.
Podle některých pozorovatelů je ale jednou věcí jeho předvolební rétorika a druhou skutečnost, že Lieberman už několikrát ukázal připravenost uzavírat s Palestinci kompromisy. Bývalý přední izraelský politik Josi Sarid ale varuje: „V čem se Lieberman liší od Jörga Haidera, kvůli kterému Izrael před lety bojkotoval Rakousko? V čem se liší od evropských fašistů? Používá stejná hesla, stejné techniky a zneužívá stejného strachu.“
Trochu jinak jej vystihuje izraelský arabský poslanec Ahmad Tíbí, který si už s Liebermanem vyměnil řadu velmi tvrdých invektiv. „Haider byl domácí rasista, který v Rakousku brojil proti přistěhovalcům. Lieberman je ale rasistický přistěhovalec, který poštvává proti původním obyvatelům téhle země. A to je mnohem horší.“
